Děláš s těmi sirkami velkou chybu, Donalde. Jednou to poznáš

Městu, ve kterém žiji, donedávna vévodilo obrovské silo, největší stavba široko daleko. Připomínala základnu pro osm vesmírných raket Saturn V o výšce více než sto metrů. Obří silo obklopovaly ještě další velké průmyslové stavby. Komu nechyběl vypjatý lokální patriotismus, mohl celý tento areál pojmenovat za takové naše vyškovské La Defense jako je v Paříži.

Jak šel čas, mamutí silo už neplnilo svůj původní účel a i většina dalších objektů přestala být využívána. I tak si vůbec nikdo nedovedl představit, že by naše město přišlo o svou dominantu.

Když naši radní rozhodli, že místo málo využívaného průmyslového areálu postaví byty a obchody, málokdo věřil, že se najde někdo, kdo v tak šibeničním termínu odstraní něco tak neodstranitelného, jako mohutné betonové monstrum s životností Cheopsovy pyramidy. No ale stačilo několik málo týdnů a stalo se . Z celého areálu zůstala jen velká hromada trosek, které údajně poslouží k zarovnání terénu. Na vlastní oči jsem se tak mohl přesvědčit, jak snadno lze rozemlít na prášek, co se předtím muselo mnoho let budovat.

To, co se nyní děje se světem, je velmi podobné. Přímo před očima se hroutí systém, který tu fungoval od druhé světové války a díky němuž jedinou válku, kterou jsme zažili, byla ta studená. Jenže přišel extrémně dominantní dominátor Donald a tomu se zdálo, že v tomhle systému je Amerika malá a všemi odrbávaná. Proto je na čase udělat Ameriku opět velkou. Make Amerika Great Again dnes umí odrecitovat zpaměti i ten, který doposud znal z angličtiny jen yes, no a frázi Sorry, I don’t speak English. Mne samotného by ovšem zajímalo, kdy dříve byla Amerika tak velká, jakou chce opět být. Do druhé světové války ve stínu Britského impéria a dalších koloniálních zemí s mnohonásobně početnějšími armádami rozhodně větší, než je nyní, nebyla. Teprve po vítězství Spojenců se z ní stala opravdová supervelmoc, ale opravdu bezkonkurenčně dominantní se stala až po rozpadu SSSR a rozpuštění Varšavské smlouvy. Nejsem žádný politický geograf, jak se dnes nazývají experti na světovou politiku, ale řekl bych, že do své kolosální velikosti dorostla právě až tehdy. Navíc disponovala takovým počtem spojenců, jaký v historii neměla žádná jiná velmoc. Takže se ptám, do jaké velikosti by měla Amerika opět, again, vyrůst? Kdy v minulosti byla větší než teď? Podle Donalda Trumpa byli všichni jeho předchůdci břídilové, kteří všechno pokazili na co sáhli, takže mne nenapadá, které zlaté období má na mysli.

Momentálně se nalézáme v demoliční fázi a ta na diváka působí ve své děsivosti vždy úchvatně. Když se někde vyhodí do vzduchu tovární komín, všichni se dívají. Jistě tomu tak bylo, když během pár chvilek se novorenesanční budova Těšnovského nádraží změnila v hromadu trosek, aby uvolnila místo Severojižní magistrále.

Momentálně se nám rozpadá NATO, které sice zatím stojí, ale nálože v základech už jsou připravené. Poměry uvnitř mi už delší dobu připomínají hierarchické uspořádání jaké mívají vlčí smečky. Nadměrečný vůdčí samec připomínající dnes již vymřelého strašlivého pravlka obrovského a kolem něho vyhublý zbytek smečky se submisivně staženými ocasy nachystaný v případě další nečekané rozlady šéfa lehnout si na záda a vystavit na pospas svá zranitelná břicha. Jakýkoliv blízký kontakt s šéfem je však i tak nebezpečný, ale zatím bez pravlka obrovského je smečka ztracena. Jak dlouho to bude fungovat? Těžko říci, koho se například Kanada nebo Dánsko bojí více.

Já si tedy potenciálního nositele doživotní Nobelovy ceny míru představuji jinak. Trump sice zažehnal už osm nebo kolik válečných konfliktů, ale na první pohled se mi to jeví spíše opačně. V jedné filmové hlášce, jejímž autorem je pan Svěrák, se říká, „aby mohlo být nějaké vítání, musí být napřed loučení“. Je to jak se sirkou. Aby se sirka zhasila, musí se napřed zapálit. Donald Trump má výhodu, že díky svým „neschopným“ prezidentským předchůdcům disponuje bezkonkurenčně nejsilnější armádou světa, takže zapálenou sirku vmžiku zhasne a mír je tady. Jen se mi zdá, že těch sirek už je nějak moc. Takže mne napadá ještě jedna filmová hláška od stejného autora. „Děláš velkou chybu, Jaromíre. To se ti vymstí to vracení sirek do krabičky. Jednou to poznáš“. Bohužel to poznáme všichni.