Trpasličí klec

Ameriku udělali Amerikou nejstatečnější lidé tehdejšího světa. Vybudovali ji hrdinové, kteří čelili větším problémům, než jaké si vůbec dokážeme představit. Byli to lidé, kteří opustili evropské domovy, přepluli moře a překonali nesmírné vzdálenosti. Obstáli v boji s přírodou, lidmi a především s vlastním strachem. Tito lidé šli do neznáma, nikoliv do sociálních jistot. Nespoléhali na náruč státu, ale na vlastní píli.

Amerika se nestala velkou zemí svojí rozlohou, ale svými zakladateli. Dnes je Amerika nejmocnější říší světa ale má problém. Už není divokou pustinou dobývanou velikány, ale průmyslovou pouští ovládanou slabochy. Amerika je velkou zemí plnou malých Američánků. Dnes již není zemí hrdinů čelícím tváří tvář nejhorším úskalím, ale občánků čekajících, že jim někdo ustele, uklidí a možná po nich i spláchne. Pročpak si tito lidé zvolili za prezidenta pana Obamu? Protože je to sympaťák, který slibuje nejvíc za nejmíň…

Přílišná sociální politika je asociální stejně, jako je asociální opičí láska. Opičí láska rodí trpaslíky. Ameriku neudělala velkou její rozloha, Rusko je přece větší… Ameriku vybudovali pracovití, evolucí zocelení hrdinové. Do USA kdysi odešla dvojí lidská elita – duchovní a ekonomická Do první patřili lidé pronásledovaní pro svoji víru. Byli to rváči o vlastní duchovní svobodu, kteří ji nakonec nabídli i druhým. Díky jejich vlivu vznikla první demokratická ústava světa. Do druhé patřili ekonomičtí rváči. Byli to lidé nesmírně obětaví, odvážní a pracovití, kteří ze země bizonů udělali mamutí hospodářský kolos. Co ale s tímto dědictvím velkých pradědečků dělají současníci? Každá další generace potomků tehdejších elit volí čím dál sociálnější program, díky čemuž přestává fungovat pozitivní morální evolucionismus. Společnost proto chátrá úplatným davovým slabošstvím. Zbabělá politika prostě produkuje zbabělé, lacinými sliby korumpovatelné občany spoléhající na stát.

Říká se, že ryba smrdí od hlavy. A ta americká smrdí pořádně, protože slibuje systémová řešení, ale nevyzývá k osobní velikosti, ani k osobním obětem. Americká hlava státu by měla být schopna říct, že veliký zítřek země záleží na velikém dnešku jejích obyvatel. Barak Obama by měl připomenout osobní hrdinství dědů a volat k němu jejich vnuky. Měl by mít odvahu říct politicky nepříjemnou pravdu o tom, že bez hrdinství a oběti nic nevyřešíme. Kdyby Barak poručil utáhnout opasek státním zaměstnancům, měl by právo žádat o solidaritu státní nezaměstnance. Utažené bříško státní byrokracie a týdenní brigáda prostého občana by vyřešila nejen krizi současnou, ale i příčinu krizí budoucích. Myslíte, že se najde prezident schopný poroučet státu a prosit lid? Najdou američtí leadři odvahu říct: „Krizi způsobil pasivní, lhostejný, neradostný a nesebevědomý občan stejně, jako drzý, lakomý a soběstředný stát… Opasky si musí utáhnout oba…“.

Já, jako podnikatel, si klidně nechám zvednout daně, když si ale stát sníží platy! Nemám problém přinést oběť, či jít na brigády (ty mě konečně bavily i za socialismu). Odmítám ale krmit bezedného, nevděčného a ještě k tomu drzého státního Otesánka. Klidně si nechám zvýšit daně, pokud budu moci spolurozhodnout o tématu jejich použití. Zbabělí politici mě uráží. Nevím, proč mi nevěří. Nejsem trpaslík. Chci přinést oběť a nejsem sám. I v této státní kleci vidím mnoho dosud nezlomených obrů. Věřte - chci dělat velké činy, ale nechci být za debila… Oranžoví politici věří ve velký stát a v malé lidi. Věří sobě, jako tvůrcům systémů, ale ne nám, jejich uživatelům. Věří svým státním zaměstnancům (těm, které si platí), ale nevěří nám, kteří si platíme je! Věří svým otrokům, ale ne nám, svým chlebodárcům! Oranžoví politici nás mají za trpaslíky, ale „trpasličím syndromem“ trpí oni. To oni vyrábí velkou státní klec pomocí svých trpasličích voličů. Já ale nechci žít ve velké kleci plné trpaslíků! Proto hledám politického frajera, který poručí úředníkovi a zaškemrá u podnikatele. Hledám prezidenta, který zkrouhne stát a poprosí občana. Toužím po politické straně, která mě nakopne k činům tím, že Otesánkovi nakope zadek. Najdou se mezi trpaslíky politici, kteří přestanou věřit státu a uvěří stále ještě velkým lidem…?