Sociální jistoty jsou drogy…

Násilí se ubránit můžeme, opičí lásce ale nikoliv. Kdo je mým dětem větším nepřítelem? Jejich rozmazlující babička, nebo přísná paní učitelka? Babičce jde o to, aby se děti měly dobře, kdežto učitelce o to, aby byly dobré a něco uměly. Koho by volily mé děti? Náročnou učitelku, nebo nekritickou babičku? Děti z domovů opičích lásek jsou ve větším nebezpečí, než děti z domovů citově chladných. Jedni ze o život poperou, druzí se před skutečnými problémy pose… Závislost na opičí lásce je nebezpečná, protože je návyková. Mladý člověk, který nemusí do práce a žije ze sociálních dávek déle než rok je již téměř sociálně neadaptovatelný. A je to paradoxně ono „sociální dobro“, které z něj učinilo „sociální zlo“.

Snižování laťky „průměrného nutného výkonu k přežití“ je asociální. Snižování „průměrné občanské náročnosti“ k dosažení standardní životní úrovně snižuje životní úroveň všem. Ke zvýšení standardní osobnostní kvality průměrného občana vede jediná cesta – rozumné sociální násilí. Jde o stejný druh násilí, který vykonává rozumná učitelka na dětech ve třídě. I ony jsou nuceny předstoupit před druhé a ukázat, co skutečně umí. Koncept příliš sociální vlády je nebezpečný pro všechny, ale nejvíc pro ty, které má chránit. Koncept rozmazlující babičky je nejnebezpečnější právě pro rozmazlované děti. Budou to právě „opičí děti“, jež později, ve standardní lidské soutěži neobstojí, protože v nich babičkovská péče potlačí potřebné vlastnosti. Takto rozmazlení, soběstřední haranti se sdruží do odborů a vyzdvihnou své zájmy (bez širšího kolektivního vědomí) nad zájmy celku. Proto - oranžové sliby sociálních jistot jsou jen povolenou formou distribuce asociálních drog.