PussyFAT Dolls

Na hotelové tenerifské diskotéce mne při poslechu písní dívčí superskupiny Pussycat Dolls napadaly legrační, ale i smutné kraviny. Proč? Díval jsem se na mladá děvčata, která se při zpěvu pohledné Nicole Scherzingerové rádoby svůdně natřásala a došel ke dvěma závěrům. První byl že dnešní mladé holky fakt válí. Jsou skvělými tanečnicemi a mají přitažlivý styl. Nebýt onoho druhého postřehu, byly by fakt k zakousnutí. Ten ale spočíval v tom, že diskotékové kočičky připomínaly nehezká jateční telátka, nebo spíš zabijačková selátka…

Nejsou snad tato děvčata ze stejného těsta, jako ony krásné filmové a pěvecké hvězdy, které tak obdivují a kopírují? V čem je rozdíl mezi originálem a kopií? Mají snad děvčata ze skutečného Pussycat Dolls lepší genotyp? Jsou z lepšího materiálu? Nebo snad mají lepší možnosti? Rodí se hvězdy jen v LA, v Hollywoodu?

Při pohledu na tenerifské rozvlněné kopie Pussycat Dolls mne napadaly satirické parafráze jako: Fussycat Dolls, Pussycow Dolls, Pussypig Dolls, Fattycat Dolls a Pussycat Falls … Kým tyto dívky jsou a kým chtějí být? Dle toho, co měly na sobě bych řekl, že nakupují originály. Oblečené byly draze, snad značkově a jejich pohyby také připomínaly originál. Nebýt „selátkovství“, od superstar bych je nerozeznal.

Jenže…Jestliže dnes, ve svých čtrnácti až osmnácti letech vypadají jako selátka… jak budou vypadat při prvních vážných životních starostech? Jak bude vypadat jejich již dnešní celulitida za patnáct let, po dvou tučných potomcích? Pravděpodobný vývoj už nezachrání ani nebezpečné liposukce, či drahé lymfodrenáže. Nespočívá celý problém toho, jak vypadáme v tom, že chceme jen „vypadat jako…“? Tímto syndromem „být JEN jako…“ trpí většina světa. Málokdo je ve skutečnosti hrdým sám sebou. Většinou, díky vlastnímu nepřijetí, se chováme jen jako trapné kopie skvělých originálů a ono to je (přese všechnu snahu) okamžitě poznat.

Ony slavné originály se nestávají slavnými kopírováním fasád, ale díky následování slavných principů. Stávají se symboly světa díky něčemu tak prostému, jako je obrovská dřina, nikoliv díky jejich bulvárem z kontextu vytrženým chybám. To, co je vidět, to, díky čemu jsou slavní slavní je výsledkem toho jediného, co má být kopírovatelné – nebetyčné dřiny. Být „někým“ (tj. originálem), znamená na sobě makat. Stát se Nicole Scherzingerovou neznamená obléknout se jako ona a dělat stejné pohyby. Obnáší to pravý opak toho, co ukazuje bulvár a toho, co je snadné. Stvoření „originálu“ není materiálně levné ani morálně laciné…

Stát se Pussycat a ne Fattycat znamená pravý opak cesty nestřídmosti, pažravosti a poživačnosti, než jak jej popisuje bulvár. Ten není od toho, aby psal pravdu o příčině slávy. Bulvárem je proto, že nepíše o velikosti, ale o jejích vadách na kráse. Cesta Pussycat je cestou nesmírné skromnosti a obětavosti. Stát se slavným a udržet se na výsluní nejde stylem, který popisuje zvrhlý, slabochy utěšující tisk. Správná hvězda dle bulváru holduje všem neřestem, od alkoholismu až po střídání partnerů. Jenže to je v realitě opravdu úspěšných lidí nesmysl. Stát se dnes Pussy a udržet se Pussy nejde nápodobou slavných výsledků, ale kopírováním jejich příčin. Stát se a udržet se Pussy znamená Pussy žít. Slavné „kočky“ a slavní „kocouři“ dřeli, dřou a budou dřít - jak mourovatí..