Politické nebe - SPS (Strana Přátel Státu)

Kdyby mi šlo o koryto, založil bych nové politické nebe, novou politickou stranu – SPS (Stranu Přátel Státu). Proč politické nebe? Měl bych zaručené hlasy všech státních zaměstnanců.

Dojeníobrázky seznam.cz

Můj politický program by spočíval v jediném – zvednout daně a mít se dobře. Zvedl bych daně všem a vrátil jen svým voličům – státním zaměstnancům. Klidně bych naštval podnikatele i státní NeZaměstnance, protože ti by mě stejně nevolili. Těm bych slíbil jen dřinu a vysoké daně. Ti by měli jedinou roli – dojné krávy. Dojil bych z nich mléko, až by jim struky praskaly. Bučely by bolestí, ale já bych měl své jisté – peníze pro stát a pro své voliče. Čím víc bych jim při dojení ubližoval a čím víc by řvaly bolestí, tím víc by mě ti moji milovali. Cizí bolest by byla zárukou jejich prosperity. Byl by to nový druh „ismu“, ve kterém by nešlo o víru, rasu, či třídu, ale o státníky a nestátníky. Rozdělil bych svět na pouhé dvě skupiny – „státníky“ a „nestátníky“ a za vemena by se tahalo jen těm druhým. Šlo by tedy o brutální „státismus“.

Díky SPS bych měl koryto jisté, protože mí voliči by k volbám spolehlivě chodili… Volil by mne každý státní zaměstnanec, protože jen u SPS by měl jistotu, že to s ním myslíme doře. SPS by nebyla strana kompromisů. Cílem naší existence by byly jen hlasy našich klientů (státních zaměstnanců) a prostředkem naplnění by bylo ždímání cizích vemen. Našim voličům bych slíbil plné koryto mléka z cizích vemen a na to lidé slyší. SPS by byla neúplatná, protože jedinou naší jistotou by byl spokojený volič. Proto bychom si ho z cizích daní pořádně rozmazlovali. SPS by se v podstatě vyjadřovala k jedinému – k daním, tzn. k cizímu mléku. No řekněte - kdo ze státních zaměstnanců by volil někoho jiného? I dětem chutnají nejvíc třešně z cizí zahrady, co teprve dospělým...? Mimochodem – nemáme své potenciální voliče jen ve státní správě! Máme své příznivce i ve všech současných politických stranách. I když SPS ještě neexistuje, již nám prošlapávají cestu voliči všech stran, kteří zvedají ruku pro zvyšování jakýchkoliv daní. Je jedno, jestli je famfulíni chtějí zvednout bohatým, či chudším. Vždy je bambulové v důsledku zvedají sobě a ještě se u toho tváří tak vítězně i přesto, že tím živí jen stát.

Díky SPS bych měl spoustu nepřátele. Byli by jimi „všichni ostatní“, tj. všichni „nestátní“, tj. majitelé cizích vemen. Jasně, že by se tito vztekali a pomlouvali… Ale žijeme v demokracii, a pokud si udržím patřičná voličská procenta – koryto nevyschne. Mým voličům by stačilo vědět, že SPS zvedne ruku pokaždé, když půjde o cizí vemena a ne o vemeno státní. Díky SPS bych měl i soustu přátel, protože jen já bych mohl slíbit, že snížím nezaměstnanost. Dostatečně vyždímaná cizí vemena by mi totiž umožnila zaměstnat i nezaměstnatelné. Jen já bych mohl slíbit 200 000 pracovních míst a okamžitě svůj slib splnit. Jen já bych mohl zaměstnat i nepřátele kocoura Mikeše... Ve státní správě je přece spousta prázdných židlí. Chtěl bych za to jediné – co nový státní zaměstnanec – to nový hlas! A tak bych se (s růstem politické moci) postaral o další nezaměstnané a tím i sám o sebe. S půl miliónem státních zaměstnanců a dalším půl miliónem zaměstnanců z nezaměstnanelných – to už je velká politická síla! S tolika nově zaměstnanými přáteli ze všech úrovní spodiny si troufám říct, že by šlo o větší politickou sílu, než jen vyjádřitelnou prostými čísly… Vemena třeste se!

Díky SPS bych měl fantastický image. Při páchání svinstev bych se vymluvil na to, že to dělám pro ubožáky… Skrze státní média bych národ přesvědčil, že většinu státem probenděného mléka propijí naši potřební spoluobčané. Takto bych jim dal nový životní smysl – být nezbytnou součást našeho image. Každý brutální „ismus“ potřebuje charitativní převlek! Díky nim by SPS vypadalo humánněji, než Červený kříž, či ADRA… A tak bych ze skutečných lidských problémů učinil něco smysluplného. Nemocní, stárnoucí a nemohoucí občané by posloužili jako nárazník proti argumentům napadajícím naše hospodaření. Těm nejhloupějším a zároveň nejhodnějším vemenům bych zavřel hubu argumentem, že každá jejich stá kapka kape na charitu… Dobré, ne?

Díky SPS bych se topil v penězích. Vždyť kde se jich ztratí víc, než ve státní správě? Bylo by to politické nebe a fantastická státní mafie. Každý úředník by věděl, že za své koryto vděčí SPS. U koho by měl úředník větší záštitu své úplatnosti, než u nás, které by platil tím, co je zdarma – svým hlasem? Co úředník – to hlas… Uf… To je přece sen každého politika, to je politické nebe!!!

Díky SPS bych ale brzo umřel. I na černé svědomí se umírá… Na to zatím žádné prášky nevymysleli. Vlastně ano. Tablety na svědomí jsou kulaté, kovové, špatně se polykají a říká se jim mince. A pár let, možná desítek let na špatné svědomí fungují. Nakonec ale působit přestanou. A to se to umírá špatně. Těm, co tahají za cizí vemena, na sklonku života není moc dobře. Někteří, například Jidáš, na přirozený konec ani nepočkali…