Oranžový výprask…

Ekonomická krize je důsledkem oranžového myšlení. K čemu vedou oranžové předvolební bilboardy? Slibují prosperitu všem, rychle a zadarmo. Jak dopadají pohádky ve kterých lítají pečení holuby do úst všem, rychle a zadarmo? Jak dopadne příběh toho, kdo dostane najíst jen co si otevře hubu? Už ve starém Římě visely oranžové bilboardy s nápisy „Chléb a hry všem, rychle a zdarma“. A jakpak že dopadla tato pohádka?

Oranžová rétorika je ďábelsky svůdná, protože nejvíc ubližuje těm, kterým se nejvíc líbí. Okrádá normální lidi o důstojný pocit vládců. O pocit, že mají život ve svých rukách a že kopírováním úctyhodných úspěšných dosáhnou úspěchu i oni. Rétorika „Prosperita všem“ nevede k osobnímu vypětí a nasazení všech. Vede k otrocké závislosti mnoha malých na násilném zdanění mála velkých. Malé děti ve vlastní velké zítřky věří. Oranžoví voliči však nikoliv.

Oranžové a rudé myšlení dělá z velkých lidí malé a z malých ještě menší. Oranžové řeči řadí bohaté a úspěšné do kategorie lakomých sobců a chudé a neúspěšné do kategorie bezmocných, na státu závislých obětí Je to rétorika pekelná, protože ubližuje všem. Vytváří představu hnusného světa sobeckých hajzlíků a neschopných bambulů. Mezi nimi stojí spravedlivý stát. Ten ony sobecké hajzly drží pod krkem a ždímá o jejich špinavé peníze. Z těch druhých (neschopných hlupáků) zase ždímá sebevědomí. Tím z nich svojí opičí láskou vytváří slabošské idioty.

Oranžový „error“ je děsivý tím, že ubližuje oběma táborům. Masití proletáři jsou vymakaní svalovci a skvělí ranaři. Jednou pěstí tlučou ty, z jejichž síly, erudice a daní žijí. Druhou svírají utlačené sebevědomí těch, kteří je volí. Do kterého tábora chcete patřit? Do tábora bohatých? Pokud se do něj za cenu děsivých osobních obětí propracujete – bude zle. Zvedne vám zvedne daně a přiřkne image nesolidárního zloděje. Vás, zaměstnavatele stovek spoluobčanů, okrade o peníze, mediální čest i společenskou úctu.

Pokud má ale peklo nějaké jméno, tak je to oranžový tábor chudých. Nabídkou voličským hlasem zajištěného života nás okrádá náročné výzvy a tím i o v nás skrytou sílu. Do smrti budeme vědět, že jsme za pár drobných zaprodali vlastní duši… Za bezesné noci v pohodlných lůžkách zaplatíme ztrátou odvahy a kuráže… Pohodlí okrádá o víc, než o čest. Okrádá nás o perspektivu změny. Rudý sádelník nám vnukne představu nesvéprávné oběti cizího násilí a vystaví pokušení pečených holubů a koláčů bez práce. Z tohoto zaprodaného, srabáckého stavu mysli už nás nevyburcuje ani píseň Daniela Landy „Muž sám sobě neodpouští…“

Oranžový teror je demokratický - tudíž beztrestný. Proč? Protože škodí všem… V oranžovém světě trpí čest všech a to je prý právně beztrestné. Naneštěstí to ale není beztrestné ekonomicky. Dnešní ekonomická krize je jen materiálním výpraskem za včerejší bezduchou, oranžovou malost. Chtěli jsme dát vše dobré všem, rychle a zadarmo. Teď za to budeme platit všichni, dlouho a draze.