Nesmrtelný šváb

U ruzyňské příletové haly na nás čekal Modrý anděl, tj. taxikář na zavolání. Je to nájemný kočí společnosti Modrý anděl, která je jinak docela levná a fajn. Jenže v každém dobrém hotelu se najde nějaký ten šváb…

Taxišvábseznam

První problém nastal, když zjistil, že máme čtyřletého syna.  Oznámil, že pro něj nemá autosedačku a že to prý proto bude dražší...  Nechápal jsem souvislost, ale došla mi z následujícího. Onen mužík otráveně sdělil, že kvůli tomu malému musí své auto „obléct“.  Co to znamená? Jeho auto neneslo žádné viditelné známky profesionálního přepravního vozu a on je musel vyhrabat z kufru. Když patřičné samolepky a cedulky vyndal, začal jimi auto zdobit. Při těchto úkonech mi sdělil, že pojedeme bez autosedačky, že taxíky mají výjimku pro přepravu osob, stejně jako třeba autobusy a že vlastně vše, co dělá, dělá proto, aby nás vůbec odvézt mohl. Ptal jsem se na to, jestli bude cesta označeným autem (stále bez sedačky) pro mé dítě o to bezpečnější, ale na to neodpověděl. Jen mi stále doznívala jeho slova o tom, že to „tím pádem“ budeme mít dražší (stále mi /naivně/unikala souvislost).

Druhý problém nastal při nakládání zavazadel. Prý ať si je naložím sám, že on má s polepováním vozu příliš práce. Přes vyhřezlou ploténku jsem si kufry sám naložil. Třetím problémem byl přetopený, zatuchlý, zakouřený a z maskovacích důvodů převoněný interiér. Ale budiž. Otevřel jsem si okénko a ofoukl ty vzadu… Čtvrtým problémem byly naše rozdílné světonázory. Protože jsme se setkali zrovna při politickém „odstřelení“ pana Topolánka, dovolil jsem se jej zeptat, cože to tady ti politici v době naší nepřítomnosti vyváděli. Odvětil, že neví, že je jen „obyčejný člověk“ a že jej politika vůbec nezajímá. Volit půjde Paroubka, protože toho zajímají „obyčejní lidi“, jako je on…! A že prý jediné, co jej štve je to, že je moc taxíků a málo rit. Že prý by se to mělo regulovat jako ve Vídni, ve které je prý povolen jen tisíc taxikářů, díky čemuž se tam mají „všichni“ dobře. Na otázku „kdo všichni“ opáčil „no přece my, taxikáři“… Už asi nemělo smysl se jej dál ptát na to, co mu říká „volná soutěž“, „uspokojování potřeb zákazníka“, „zdravá konkurence“ a „tlak vedoucí ke zlepšení služeb“, že? Na to byl moc „obyčejný“…

Hned nato vyvstal problém pátý– politický… Taxikář se totiž „neobyčejně“ rozvášníl. Řekl: „V Praze je dvacetkrát víc taxíků než ve Vídni. Co my si tu máme počít, zvlášť když tu jezdí ti NEOZNAČENÍ HAJZLI, kteří ze svých rit neplatí daně… A on, obyčejný chudák, nemá dost rit, zato prý kdysi , za bolševiků, už byl na řadě, že už by byl měl své jisté, ale co teď, když je to všude jen ten „línej šmejd“…“?  Teprve nyní jsem pochopil kdo mě to veze a proč to budu mít dražší… „Obyčejný člověk“ ozdobil své auto insigniemi taxíku proto, aby jej nezavřeli za černotu a za nezákonné převážení dítěte bez sedačky. A že já si připlatím za to, že jsem jej tím zbavil možnosti krást na daních. Že zaplatím za to, že jsem z něj, původně také „neoznačeného konkurenčního hajzla“ udělal „obyčejného taxikáře“. A že ty kufry odnosím proto, aby mu nekřuply záda, která potřebuje ohebná pro kličkování mezi paragrafy.

Šestým problémem bylo placení. Řekl si kulaté „pětikilo“ tam, kde jinak u této společnosti platím „kila“ čtyři. Sedmým už bylo jen opětné vykládání zavazadel, které jsem si opět odmakal sám. Osmým, na rozloučenou, byla jeho poznámka: „Jestli mi v peněžence ještě něco nezbylo“ a že čekal „větší bankovky“…

„Obyčejný člověk“? Nepolitický tvor? Naopak! Bytost politicky předůležitá! Po zádech takových se leze k moci. Tací k volbám přijdou, protože nemají co ztratit, jen získat. Znovu cituji jeho slova „Politika mě nezajímá, ale budu volit Paroubka, protože jsem obyčejný člověk a o ty se on zajímá..“. Nepolitický tvor? Obyčejný člověk? Ne. Jen obyčejný, ale nesmrtelný taxišváb... Tací přežili vše co bylo – fašismus, socialismus, kapitalismus a přežijí i to, co přijde….