Krize jako východisko z krize.

Většina naší populace se hlásí k materialismu. Proto také nejvýrazněji reaguje na materiální podněty. Tím je v poslední době hlavně ekonomická, finanční krize. Ve skutečnosti je to nesmysl, protože taková krize neexistuje.

Ekonomické problémy jsou jen důsledkem problémů duchovních. Peníze z bank přece nezmizely v propasti podlah propadlých díky zemětřesením. Problém burz a bank je přece jen důsledkem něčí lakoty a hamižnosti. Na jedné straně byl poživačný dlužník toužící žít na dluh a na straně druhé lichvář tyjící z příliš vysokých úroků. Kde je tedy ona materiální krize? Ta je jen vyvřelým hnisem vnitřní, duchovní toxicity.

Materialista dlouho duchovní problém nevidí a musí proto nechat duchovní příčiny působit příliš dlouho a tudíž s příliš velkými neblahými důsledky. Materialistická společnost proto procitá až při příliš hmatatelných projevech vlastní prázdnoty. Toto procitání je sice bolavé, ale zdravé. Jedná se o krizi, která je šancí, východiskem z krize daleko hlubší. Krize důsledků je šancí k pochopení krize příčin. Nevidět dnešní příčinu ekonomických problémů je stejné, jako v dětství nevidět příčinu rodičovského hněvu nad našimi špatnými známkami. Rodič se přece nehněval nad špatnou známkou, ale nad naší leností a neochotou se učit.

V knize JoyManagement je popsána cesta k úspěchu takto: „Na počátku všeho úspěchu je sen, ve středu všeho je plán a na konci všeho je realizace. Vše, co je vidět, je důsledkem všeho, co vidět není. Přestaňme krásně snít a přestaneme krásně žít... Proto musí materialista procitnout až materiálním šokem…“. Materiální vyjádření nám dává šanci prokouknout svoji duchovní příčinu. A pozor! K těm, ke kterým ještě nedolehl šepot té materiální krize dnešní, bude muset promluvit hlas materiální krize zítřejší. A ta již bude daleko silnější. A k těm, ke kterým nepronikne hlas krize zítřejší bude muset zahřmět krize následná, ještě děsivější… Každá materiální krize je příležitostí k ošetření duchovního sluchu.