Turecké nebezpečí

Bylo by to zábavné, kdyby nešlo o tak vážné věci. Turecko zcela nezakrytě vydírá EU. Vlastně proč by to nedělalo, když se EU chová jako pomatený trouba. Nejde o chybu Turecka, ale o chybu naší.

Sekulární historie

 Turecko nelze opomíjet, nebo jím dokonce pohrdat. Mezi válkami, pod autoritativním vedením Kemala Pašy- Ataturka nastoupilo Turecko cestu sekulární diktatury. Měl například říci: „Islám, tato absurdní teologie nemorálního beduína, je mršinou, která otravuje naše životy.“.  Vlastně až do nedávna měla v Turecku hlaví slovo sekulární armáda a její velitelský sbor tvořil většinu tamních společenských elit.

Proč mlčíme k represím v Turecku?

Armáda v poklidu postupně předala moc takzvaným demokratickým silám, které však mají k západnímu pojetí demokracie stejně daleko, jako jejich předchůdkyně - armáda. Demokracie nemůže existovat bez širokých individuálních svobod a o těch si v Turecku mohou nechat zdát. Důkazem jsou brutálně potlačované demonstrace a represe vůči opozičním názorům. Je zajímavé, že takové chování Evropané příliš hlasitě nekritizují.

Mnoho Turků nechce islám

Turecko dneška je formou „soft islámské“ autoritativní republiky a ve srovnání s Ataturkovým a postataturkovým Tureckem se vrací ke svým islámským kořenům, což není pro sekulární západ dobrá zpráva. Současně však v Turecku existují významné skupiny obyvatel, které si přejí žít v moderním, sekulárním a skutečně demokratickém státě.  Tyto lidi by měla EU trvale a viditelně podporovat a veškeré dohody s Tureckým vedením vázat na respektování individuálních svobod.

Zaplatíme provaz, na kterém nás oběsí

Z tohoto důvodu se současné návrhy Turecka jeví jako nebezpečné.  Dát Turecké vládě jakékoli peníze je totiž naprosto kontraproduktivní. K chudákům, co potřebují pomoc, se nedostanou a v nejlepším případě budou jen ukradeny vládnoucí klikou a nebudou použity k represi proti kritikům režimu, k zabíjení Kurdů, nebo k importu islámu do Evropy.

Šance pro Sobotku, Fica a všechny myslící

Co by chtěla EU, pokud by měla rozum?  Prvním krokem je uzavření Tureckých hranic vůči všem zemím odkud tam proudí imigranti. Zde by se EU dokonce měla nabídnout, že to udělá ve spolupráci s tureckou armádou pomocí vyslání bezpečnostních složek všech členských zemí. Variantou je, že tak učiní NATO.  Dále musí EU tlačit Turecko k uzavření své hranice vůči Řecku a ukončení agrese vůči Kurdům.  Na místě premiéra Sobotky a Fica bych se nebál navrhnout, aby EU uhradila veškeré náklady spojené s uzavřením tureckých hranic.

Stabilizace, třídění a repatriace

Současně by EU a bezpečností jednotky jednotlivých členských států měly převzít správu utečeneckých táborů v Turecku.  Okamžitým cílem je rychle z nich vybudovat samosprávná města se základní infrastrukturou a s následným cílem z těchto míst lidi vracet do jejich mateřských států, když se tam situace uklidní. Repatriaci by klidně mohla také zajišťovat EU. Ti u kterých se ukáže, že je z nějakého důvodu chtějí země EU nebo Turecko, by pak mohli pokračovat dál do nového bydliště.

Role Turecka v Syrském konfliktu není čistá

Současné plány jsou zarážející svojí impotencí, vlastně škodlivostí. EU je ochotna nalít peníze do autoritativního a represivního režimu v Turecku, kdy je evidentní, že prostředky nebudou sloužit svému účelu a to v situaci otevřeně nepřátelského chování tureckého režimu ke Kurdům i na území Sýrie. Už tento samotný fakt by měl vést EU k velké obezřetnosti, neboť role Tureckého vedení v konfliktu s islámským státem, Kurdy a dalšími válčícími stranami v Sýrii není vůbec čistá.

Pojistkou je Makedonie a Bulharsko

Pokud Turecko samo, nebo ve spolupráci s NATO či silami z EU neuzavře své hranice vůči imigrantům a na vlastním území nezavede řád v uprchlických táborech, pak zavést bezvízový styk může jen úplný hlupák. Pokud základem dohody nebude uzavření hranic Turecka, pak EU musí pomoci Řekům uzavřít jejich hranici vůči Turecku a pokud ani ti toho nebudou schopni, pak nezbývá než definitivně dokončit co už je konečně započato navzdory špičkám EU, tedy uzavření balkánské cesty na hranicích Makedonie a Bulharska.