Ještě větší chaos

Vládní koalice prohlasovala balík zdravotnických zákonů, které podle ní mají být těmi pravými reformními zákony, které změní české zdravotnictví. Tyto zákony však vznikly ještě za Topolánkovy vlády a připravoval je ministr Julínek. Doznaly sice jistých změn a úprav, bohužel však ne zásadních. Současný ministr zdravotnictví tak trochu posloužil jako pošťák pana exministra Julínka. Navíc tyto zákony trpí úplně tímtéž, co jsem kritizoval při první fázi tzv. zdravotnické reformy. Nepřehledností, chaotičností a obrovským množstvím pozměňovacích návrhů, které se objevily až v Poslanecké sněmovně. U podstatné části z nich nikdo ani netuší, jaký budou mít reálný dopad na pacienty a na zdravotnickou veřejnost.

Buzerace doktorů.

Jeden příklad za všechny. Pan Marek Šnajdr tam vpašoval návrh, kdy se všichni soukromí lékaři budou muset povinně přeregistrovat. Myslím, že je to hezký dárek pravice pro soukromé lékaře. Zhruba 16 tisíc lékařů, kteří mají registraci, nic neporušili a fungují bez problémů, teď bude muset projít touto obludnou úřednickou buzerací, jen kvůli rozmaru ODS a dalších stran vládní koalice. Všichni lékaři budou muset chodit po úřadech a dokládat spoustu papírů. Úřady tím budou zavaleny a lékaře to celé bude stát spoustu času a také nemalé peníze.

Záchranka má dojíždět později.

Ale to není jediná věc, kterou tento chaotický a nesmyslný balík přináší. Obsahuje také návrh, že má záchranná služba dojíždět o pět minut později. Nikdo přesně neví proč, jelikož platí současná vyhláška, kde je patnáctiminutový limit bez problémů dodržován na drtivé většině území. Není tudíž žádný logický důvod, proč tento patnáctiminutový limit měnit na 20 minut, jak navrhuje ministerstvo zdravotnictví.

Poskytovatel služeb versus zákazník.

Navíc všechny tyto zákony jako by se bály slov lékař, resp. zdravotník, a pacient. Místo toho se to všude hemží poskytovatelem služby a zákazníkem. Ministerstvo zdravotnictví degraduje lékaře a sestry na jakési poskytovatele služeb. Stejně tak je možné nazývat i pracovnice veřejných domů, ty také poskytují služby. Zdravotní péče už není nazývána zdravotní péčí, ale službou. A tou je cokoli. Rovněž pacient už není člověk, který potřebuje pomoc a péči, ale jen jakýsi příjemce služby, pouhý zákazník, stejně jako když přijdete do obchodu s pečivem. Svět se jistě nezboří, když se změní desetiletí, možná staletí zavedená terminologie. Proč by nemohli přijít noví pravicoví revolucionáři, kteří předělají veškerou ustálenou terminologii? Konečně jsme to zažili i v minulosti. V 50. letech se také ustálené termíny opustily a vymýšlely se termíny nové, které lépe vyhovovaly představám tehdejších ideologů.

Nic než řada nejasností.

Tyto změny mimo chaosu v terminologii nepřináší žádné zlepšení, ani pro pacienty, ani pro lékaře. Vyvolají jenom velkou řadu otazníků. Příkladem může být vzniklá debata nad tím, zda bude omezeno právo pacienta přijímat během hospitalizace návštěvy příbuzných. Osobně si myslím, že to tak tento zákon ani nemyslí, ale je to napsáno tak chaoticky a nejasně, že to obdobné debaty vyvolá.

Měsíce interpretačních válek.

Tento velký třesk bude mít za následek několik měsíců, možná i let interpretačních válek, kdy se budou všichni přestřelovat, jak tomu mají rozumět. Mezitím bude vlát Ministerstvo zdravotnictví, které bude neustále vysvětlovat, jak vlastně ty nové termíny a vztahy v zákonech myslelo. Nevím, jestli je nutné zavádět ještě větší chaos do už tak zkoušeného systému, jakým je české zdravotnictví. Já bych naopak doporučoval učinit tento systém stabilním a hlavně předvídatelným. Vládní koalice však dělá vše pro to, aby systém zdravotnictví byl co nejméně předvídatelný, co nejvíce chaotický a nepřehledný, plný různých hádek, napětí a problémů. Úplně zbytečně.

Byznys pro kamarády.

Tento zákon má v sobě i určité obludnosti, které nás budou stát nemalé peníze a které jsou úplně k ničemu. Některé z nich jsou ale i nebezpečné. Jedná se o nejrůznější registry. Například tento zákon zavádí registr lékařů a to navzdory tomu, že zákon o lékařské, stomatologické a lékárnické komoře již zhruba dvacet let ukládá komorám povinnost vést registry lékařů, zubních lékařů a lékárníků. Komory tyto registry budovaly dvacet let, mají tam zanesené všechny členy, jejich správa stojí nemalé prostředky, stejně tak jejich zabezpečení proti zneužití. A nyní přichází pravicová vláda a chce vybudovat identický registr, který už existuje, jenže za státní peníze. Musíme skutečně platit totéž dvakrát? Jsme skutečně tak bohatý stát? Denně slyšíme z úst vládních politiků, jak je potřeba šetřit, a najednou šup, vyhodíme desítky, možná stovky miliónů oknem pro nic. Vsadím se, že tento registr bude spravovat soukromá firma, pravděpodobně vybraná v netransparentním výběrovém řízení. Objeví se debaty o tom, jestli jsou to kamarádi ministra zdravotnictví, premiéra, ministra financí nebo pana Šnajdra, jak se dneska říká. Proč jinak budovat něco, co už existuje? Jiné vysvětlení, než že je to byznys pro kamarády, prostě není.

Opět další příklad, jak vláda vzorně šetří.

Máme zde i spoustu dalších registrů, kam budou lékaři najednou ze zákona povinni hlásit údaje o pacientech. Všechny tyto údaje už dávno mají zdravotní pojišťovny, čili jde o duplicitu. Zdravotním pojišťovnám totiž každé zdravotnické zařízení musí hlásit jméno, rodné číslo, adresu, diagnózu, případně souhrn diagnóz a všechny výkony, které na pacientovi provedli. To všechno už dvacet let leží v databázích zdravotních pojišťoven, které se průběžně modernizují, upravují a centralizují.

Příliš velké riziko zneužití.

Tyto databáze nás stojí stovky miliónů ročně ze zdravotního pojištění. Proč tedy raději nepřijít za zdravotními pojišťovnami a říct: „Údaje, které potřebujeme např. do onkologického registru, předávejte v určité struktuře Ministerstvu zdravotnictví.“ Nestálo by to ani korunu. Navíc by bylo možné vytahovat už anonymizované údaje, které lékaři skutečně potřebují ke sledování strategie léčby a prognózy pacientů. Díky těmto zákonům to budeme mít všechno černé na bílém, se svým jménem, adresou, rodným číslem a diagnózou. Není to jen drahé a zbytečné, je to i nebezpečné. Můžeme například vyloučit, že si nějaký lékař třeba řekne: „Co kdybych to premiérovi Nečasovi pěkně osladil?“ a nahlásí do oné databáze, že trpí nějakou pohlavní chorobou? Z databáze dojde logicky k úniku a najednou budou všude palcové titulky. Premiér bude složitě vysvětlovat, že tomu tak není, a nakonec se třeba zjistí, že se lékař spletl v rodném čísle nebo ve jménu, že to nebyl Petr Nečas, ale třeba Pavel Nečas.

Může se to stát každému.

Důkazem, že nemluvím do větru, je případ jedné novinářky, který zhruba před týdnem proběhl v novinách.  Popisovala tam, že našla ve vyúčtování zdravotní pojišťovny záznamy o operaci v Českých Budějovicích, kde nikdy nebyla, navíc s naprosto bizardní diagnózou. Tyto věci se běžně dějí a nelze jim předejít, protože to jsou statisíce dat, která člověk ťuká do počítače a samozřejmě se může přepsat. Tohle se může týkat každého z nás. Databáze mohou být zneužívány např. zaměstnavateli. Budete se ucházet o nějaký významný post a zaměstnavatel si vás nechá proklepnout, jestli náhodou nejste onkologicky nemocný. Zneužitelnost těchto věcí je prostě obrovská.

Pravicová reforma – chaos, zmar a nepořádek.

Tato tzv. reforma zdravotnictví nepřináší pacientům žádné zlepšení, neposiluje jejich práva, naopak vyvolává debaty o jejich omezeních. Taktéž zdravotníkům nepřináší nic dobrého, neulehčí jim jejich práci, naopak přináší obrovskou buzeraci. Nesmyslné novinky jako již zmíněné registry nás budou stát stamilióny navíc a úplně zbytečně. Toto je další hřebík do rakve českého zdravotnictví. Není to cesta k vyspělé Evropě. Je to cesta k chaosu, nepořádku a zmaru.