Všechny vykázat!....Ale co dál?

Známe je všichni - pořád ještě (naštěstí) menšina, přítomná kam se člověk pohne. Častokrát svou činností okolí nepříjemná až protivná a na ohrazení se reagující ne vždy zrovna s pochopením. Řešením by mohlo být je vykázat, postavit mimo zákon. To ovšem vzbudí dvě navazující otázky: jde to vůbec? a co dál? 

Kdo by snad čekal další z mnoha nenávistných, zapšklých, rasistických či jinak podobných komentářů zabývajících se částí naší populace, může se ihned poroučet dál, zde se nic takového nedočte (ale aspoň za ten titulek a perex může zvednout karmu ;-), dalo mi to práce).

Mám v plánu se zabývat drogou, ale ne jen tak ledajakou. Jde totiž o drogu takzvaně společensky tolerovanou. Konkrétně o tabák . 

Podle jisté statistiky či průzkumu, který jsem před nějakou dobou zahlédl (ale nemůžu dohledat odkaz, takže to není zas až tak berná mince) má být údajně v naší zemi již větší počet kuřáků a bývalých kuřáků než nekuřáků. Zjištění je to sice zajímavé, ale člověka spíše zajímá jeho vlastní okolí než celostátní stav. 

Já osobně jsem nekuřák, ale jako každý druhý mám ve svém okolí i kuřáky, tomu se člověk prostě nevyhne. Potíž ale je, co s nimi, když si jde jeden takto někam v jejich společnosti posedět. Už jsem několikrát zkoušel prosté přesvědčování typu:"Opravdu si ty cigarety musíš brát?" nebo "Já třeba neměl ani jednu a taky žiju", ale moc to nezabírá. Možná by mohla zapůsobit návštěva nekuřáckého podniku, jenže to má háček - jsem z vesnice (Brno sice kousek vlakem, ale proč zbytečně cestovat) a světe div se! Ani jeden nekuřácký podnik. I to je možná důvod, proč jsem v hospodě spíše svátečním hostem (navíc preferuji víno a tím pádem vinotéky, kde se ta cigareta k dvojce vína příliš nehodí). 

Proto bylo nutné vyvinout jinou taktiku - Chceš se mnou sedět u stolu? Dobrá, ale tvůj kouř nepůjde na mě. K tomu pro jistotu a ujištění, že to myslím vážně, ještě přisunu popelník k dotyčnému (či dotyčné). Pro případy, kdy jsem hostitelem já na soukromé půdě, mám jiný postup - Chceš kouřit? Dobrá, venku je popelnice, tam si postůj a pokuř. Dodnes se často divím, že ti kuřáci za jakéhokoliv počasí svoji cestu za nikotinem přeci jenom vykonají. Jak tak čas běžel, všichni v mém okolí se už tyto postupy naučili následovat automaticky, i když někdy na mé zvednuté obočí následuje podrážněné: "No jó, už jdu". A takto jsem si vysloužil přezdívku Nehorázně Netolerantní Nekuřák. 

Ale ať tento text nevypadá až tak zaujatě a jako filipika proti všem kuřákům. Jednoznačně je třeba ocenit všechny, kteří ještě neznají tyto moje "pravidla" a sami se klidí se svou potřebou jinam. Pokud jste třeba došli dojmu, že při sváteční návštěvě nálevny obcházím podnik a vykazuji všechny kuřáky z mého dosahu (či dosahu jimi vypouštěných exhalací) - řádně ctím Špačkovu etiketu! Velmi vzácně mám co do činění s někým společensky významnějším (na toho se raději mírně šklebím, dokud ho to nenapadne samotného) a ostatních stolů si nevšímám. Nemůžu vyhrát v hospodě boj s většinou, ale můžu alespoň minimalizovat produkci kouře v mém nejbližším okolí. I když být slavná věta: "Pane řediteli, kde máte popelníček?" určena mně, asi bych hodil Špačka s etiketou přes palubu. Navíc není pravidlo, ze kterého není výjimka. Na čerstvém povětří je jiná situace (stačí, když nejsem kouřem obtěžován) a i v těch uzavřených prostorech se mi někdy závislých zželí. Ale jenom někdy!

Nedávno mě ovšem jedna věc pobavila - po posledních ohňostrojích v Brně jsem si šel na chvíli sednout  s jedním kamarádem a jeho přítelkyní-kuřačkou. Slečna vytáhla cigaretu a chystala se kouřit, když jsem ji v souladu se svými zásadami vykázal posunutým popelníkem co nejdál ode mě (ale pořád u stejného stolu), což kamarád ocenil slovy:" Vykázat ze společnosti a odsunout. Dobrý". Dotyčná neprotestovala, vzala věc na vědomí a spokojeně bafala ve vzdálenosti asi metr a půl kouřovou čarou od mé maličkosti. Kolikrát mě překvapí, jak takováto věc funguje i u lidí, které člověk sotva potkal (asi druhé setkání). Že bych to řekl až tak důrazně či měl takovou přirozenou autoritu? Netuším. 

Ať pořád jenom nedštím síru a popel. Jedna činnost se mi u kuřáků neuvěřitelně líbí. Ruční balení cigaret. To, s jakou pokorou a úctou kolikrát přistupují k tomuto procesu, který až povyšují na úroveň posvátného rituálu. Otevření balíčku s tabákem, rozložení papírku, nadávkování tabáku, přiložení filtru, zabalení papírku s tabákem a filtrem. Prostě úžasné! Asi jediná činnost, související s tabákem, na kterou bych se vydržel dlouho dívat a neodsouval pryč z mého dosahu. 

A teď, velevážení konzumenti nikotinu, dehtu a kdo-ví-ještě-jakých-dalších-pochoutek, házejte kameny buď v diskuzi pod textem, nebo zde (nekuřáci klidně mohou přisat svoje "taktiky", rád se něco přiučím).

Zdraví Váš Nehorázně Netolerantní Nekuřák.