Laserové prozření

Rozhodně ne každý z nás se rodí zdravotně dokonalý. Někdy se potíže projeví ihned, jindy až v průběhu života. Já osobně si na sebe nemůžu příliš stěžovat, ale ještě donedávna jsem nosil brýle, což mi vadilo. Teď už ale ne. Díky laseru. 

Nejsem zrovna zastánce zásahů do organismu, jakým každá operace rozhodně je. Sice uznávám jejich občasnou nutnost, pokud všechny ostatní metody selžou, ale když si představím, jaké mohou být následky, kdyby se něco zvrtlo, není mi z toho zrovna do skotu. Tím spíš, když člověk podvědomně ví, že třeba operace očí (kvůli brýlím, zákaly a spol. jsou úplně jiná kategorie) není zrovna nutná. 

Neměl jsem zrovna moc dioptrií, jen asi 2,5 na každém oku, ale i tak mě brýle po těch jedenácti letech začaly obtěžovat. Prvně jsem zkusil kontaktní čočky, ale v oku jsem je vůbec nesnesl. A proto vznikl můj plán podstoupit operaci očí. Nechal jsem si o tom poreferovat od zkušených, pročetl nějaké materiály a vybral kliniku, operatéra a termín. 

Pořád to vidím jako dnes, cesta autem do Zlína, hledání příslušné adresy, parkování, příchod - a tím to začalo. 

Přicházím na příjem a hned se na mě vrhá sestřička. Sděluji jméno a jdu se posadit, chvíli budu muset počkat, i když jsem objednán na přesný čas. Sedím kousek od vchodu do "zásahové části", pořád chodí nějací pacienti tam a zase zpět po zákroku, ta rychlost mě dost udivuje, ale asi mají více operatérů. Přichází sestřička, že prý uděláme před operací znovu kontrolní vyšetření, ať známe aktuální stav. Rozhodně nemohu nesouhlasit, začínám mít čím dál tím víc důvěry v personál, když jsou takto pečliví. Přicházím zpět z vyšetření, chvíli posedím a už přibíhá znovu stejná sestřička s omluvou, že mají studentku na praxi a vyšetření pokazila, že musím znovu. No, důvěra poněkud opadá, ale ještě že si toho všimli. Na druhý pokus se vracím z vyšetření, snad už bude vše v pořádku. Dostávám do očí a na víčka nějaké "oblbováky", abych nic necítil. Na "živo" se v žádném případě neoperuje a úplné uspání nepřichází v úvahu. Párkrát se ještě aplikace "oblbováků" opakuje, než půjdu na sál.

Přišel pro mě osobně sám primář, můj operatér. Pozdrav, představení jeho a jeho asistentky, ukázka zařízení a už ležím na stole. Večer předem jsem měl docela "bobky", jaká asi operace bude a tak jsem neměl lepší nápad, než si na webu najít záznam takovéto operace (a byl to dost špatný nápad, nedělejte to!). Začínáme, pěkně jedno oko po druhém. Nejdříve aplikace rozvěráků, abych nemohl mrkat a přerušit tak laser. Nic příjemného, když vám rvou do oka kovové špachtle. Rozvěráky máme, teď přichází tvorba podtlaku na oku. Najíždí nade mě jakési "udělátko", které se přitlačí na oko, rozvěráky poněkud zamáčkne (dost nepříjemný pocit) a odsaje vzduch. A nastupuje první kolo laseru - musí se "naříznout" lamela. Dívám se do zeleného světélka a laser pracuje. Tuto část můj známý popisoval jako část se zápachem páleného masa, ale mně to spíše připomíná zápach u zubaře po vrtání zubů. Lamela naříznuta, jde se odklápět, ať se odkryje oko. Z popisů vím, že lamela je skoro zanedbatelně tenká, ale přesto operatér ví, jak se k ní dostat. Co mě ale překvapí ještě víc, že ji krásně vidím se odklápět! Něco takto tenkého a pružného, neuvěřitelný pohled. Přichází druhé kolo laseru, opět sleduji zelené světlo, laser pracuje, ale už bez "pachového" doprovodu. Hotovo, první oko za mnou. Pokračujeme druhým okem, stejný postup, neuvěřitelná rychlost. To už se ale neudržím a musím se zeptat: "To už je jako všechno?" a odzbrojující odpověď přimáře Stodůlky, mého operatéra: "Je to jeden z nejrychlejších laserů, co byste chtěl?". 15 minut na sále a je po všem.

Vyprovází mě ze sálu, můj doprovod, se také diví, že už je po všem. Ještě chvíli posedíme, za chvíli volají k instruktáži, jak se po operaci chovat (pozor na světlo, sluneční brýle i doma, kapat kapky, žádné prašné prostředí, nemnout oči atd.) a jede se domů. Doma už mám celého dne plné zuby a tak uléhám k spánku, i když je sotva 5 odpoledne (stejně je to po operaci nejvíce doporučované). 

Hned druhý den jsem viděl jako ostříž. Takovou ostrost zraku, to mě už hodně dlouho nepotkalo, ani s brýlemi. Mám naplánovány pooperační kontroly celkem na tři čtvrtě roku, ale to je dobře. Kdyby se něco pokazilo, aspoň na to příjdeme a dají se věci zase do pořádku. 

Dnes je tomu právě rok, co jsem výše zmiňovanou operaci podstoupil a rozhodně si nemohu na nic stěžovat. Jsem jenom rád. Pokud navíc zohledním, že bych si jinak pořád musel kupovat nové a nové brýle, je to i velmi dobrá investice.