Budeme mít někdy ve vedení školství nějaké skutečné odborníky? Budeme mít konečně ministra či ministryni školství, kteří chtějí nebo vědí, jak měnit školství k lepšímu?
Budou změny ve školství řídit lidé, kteří reálně a v praxi pracují s dětmi a studenty?
Jen velmi stručně k novému návrhu MŠMT k formativnímu hodnocení na 1. stupni.
Tohle samozřejmě může navrhnout jen ten, kdo nemá alespoň základní povědomí o fungování dětského mozku a vývojové psychologii. A bohužel evidentně jsou to ti odborníci, kteří na MŠMT sedí a vymýšlí každý měsíc nové a nové nefunkční nesmysly. Proč? Protože nemají kontakt s reálným světem pedagogiky. Sedí ve svých mentálních laboratořích a 40 let upgradují své pomýlené představy a przní občasné dobré trendy, které se ale objevují jen z iniciativy dobrých pedagogů.
Známky jsou z podstatné části demotivující nástroj. Za známkami stojí pouze pedagogičtí dinosauři, tedy špatní učitelé, kteří nechtějí pracovat s vnitřní motivací dětí, ale využívají jen moc a vnější motivaci. Zastrašují děti, vyhrožují a platí, že nejvíce na školách šikanují učitelé, nikoliv žáci.
Mluvím nyní o těch opravdu špatných. Ale ze své praxe vím, že jich je stále méně a méně, jako v každé profesi, ale v našem školství ten trend je velmi dobrý.
Druhou skupinou, kdo chce známky, je laická veřejnost. Tedy rodiče a prarodiče. Jsou zvyklí.
Přišlo by vám normální, že by filozof kecal do práce instalatérovi? Že by fyzik radil neurochirurgovi, jak má dělat svojí práci? Snad ne. Ale ve školství to nějak stále platí.
Laická rodičovská veřejnost nemá tvořit školskou koncepci. Jsou tu lidé, kteří studují a přemýšlí o tom, jak děti co nejlépe rozvíjet a babičky jim do toho nemají co vykládat svá moudra z první republiky.
Svět se neuvěřitelně rychle vyvíjí a školství těžce kulhá za realitou. Ne dobří učitelé, ale školství jako systém. Ministerstvo školství je snad ta nejkonzervativnější organizace ve státě. Učíme to stejné, co už dávno nedává v současném světě smysl, proto děti nechápou proč. Už dávno nesmí být cílem výuky narvat hlavu informacemi. Musíme učit děti flexibilitě, kritickému myšlení, umění se prosadit a především je musíme dovést k pochopení své životní specializace. Na co jsou dobří. A každý na něco je!
Náš přihlouplý a starý systém hodnocení známkami vede k úděsné filozofii, že úspěšné dítě je to, které umí všechno a především je výhradně studijní typ. Má samé jedničky !!! To je zcela nepřirozené, umět všechno.
A co studenti na OU, SOU, VOŠ, …? Lidé nižší kategorie? Fakt? Protože máš v osmičce průměr nad 2,5, jsi blbec a „skončíš“ na učňáku? To dělá systém školství a hodnocení. Sám o sobě. A většina lidí to tak pak podvědomě vnímá. Dělám spousty kurzů a projektů právě pro tyto školy a snažím se, aby studenti těchto škol vnímali sebe a svůj potenciál jinak, než jim to říká náš hloupý systém.
Škola neumí objevit potenciál v dětech? Učitelé to umí, ale systém hodnocení úspěšnosti to neumí. A ministerští to pak zase hodí na kantory. Že oni to neumí, ale tvůrci, resp. udržovači tohoto systému právě potenciál v dětech zabíjí.
Nevím, kdo vymyslel termín formativní. Je mi to jedno. Ale nejdůležitější je, aby zpětná vazba ze školy a od učitelů byla motivační a dala dětem najevo, že je normální něco umět a stejně normální něco neumět. Ale nejen hlavou. Ale taky rukama, taky v sociálních dovednostech a mnohých dalších oblastech života.
Ale škola vám dá vysvědčení, které má zcela mizerné sdělení: „Jak hodně se hodíš nebo nehodíš na všeobecný gympl.“ Takže jediný úspěšný student je ten, kdo je mentální gymplák a umí se jen učit a to nejlépe rychle? Tak to je 80% společnosti v pytli.
A když se myšlenky na nové hodnocení konečně začaly objevovat ve větší míře v prostředí škol, tak rychlostí blesku MŠMT, což je rychlost odpovědi cca 5-10 let po podnětu, přijdou naši „odborníci“ a navrhnou formativní hodnocení pro žáky 1. až 3. třídy. Přesně té skupiny, která ze zcela reálných psychologických důvodů formativní hodnocení nemůže pochopit. Tyto děti potřebují reálnou a jednoduchou odměnu. Jestli to bude jednička nebo razítko, je úplně jedno, ale potřebují konkrétní odměnu, protože mají pouze konkrétní myšlení (ještě nemají plně vyvinuté abstraktní myšlení). Odborníci a učitelé ví, o čem právě mluvím a na MŠMT a rodiče, nechť si dohledají.
Malé děti potřebují motivační odměny a netrestat je za nevědomost. Proto chodí do školy… že neví. Že se něco učí a každý jiným tempem. Nesmíme „trestat“ malé děti za to, že něco neumí. Pedagog, který dá žákovi v 1. třídě čtyřku nebo pětku, není spravedlivý, ale je to deb*l. Protože právě zlomil v dítěti touhu se učit. Už v tak malém tvorečkovi zabijí sebevědomí, sebeúctu a víru ve svou hodnotu. Naše školství a výchova má v zádech takové geniální odborníky jako Komenský, Matějček a další… Kéž by si „odborníci“ přečetli dvě tři knihy od Komenského. Ten předběhl dobu o stovky let. A MŠMT, které řídí jeho oslavy a doporučuje vystavovat jeho bustu ve školách, asi nikdy od něho nic nečetlo. Jeho vize a myšlenky jsou platné ještě v jednadvacátém století, ne-li platnější.
Formativní hodnocení patří až na druhý a třetí stupeň škol. Všichni to víme, kromě laiků a MŠMT odborníků.
Celý problém je mnohem složitější. Není pro veřejnost k rozboru, je o informování veřejnosti, proč je potřeba.
Jen mne štve, že zástupci našeho systému školství neustále svými neuvěřitelně hloupými strategiemi ničí to, co by si sami učitelé byli schopni nastavit správně a ve prospěch našich dětí.
A stále trvám na tom, že české školství (od MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ, DRUŽINY, DDM, SVČ…) patří k nejlepším na světě, ale díky skvělým pedagogům a navzdory našim ministrům. Tímto zdravím paní Valachovou, která za pár let své funkce stihla zničit pozitivní význam slova inkluze. Mimo jiné.
Kdy budeme mít v čele školství někoho, kdo praští přes pazouru politiky, kteří chtějí šetřit takovým způsobem, že rozbijí úžasný systém podpory dětí od narození po dospělost. Tyto tendence jsou v poslední době opět velmi živé.
Rušení DDM, družin, změny do „západních paskvilů“, zatímco u nás jsou děti úžasně podchycené profesionály od prvních krůčků v MŠ a po celý den.
Co budou dělat ty stovky tisíc dětí v odpoledních hodinách, když zrušíme instituce volného času a jejich ve světě nevídaný profesionální systém? Ty tisíce kroužků, kde se děti realizují a plně rozvíjí. Kde je nikdo nehodnotí dehonestačně, ale nechá je s radostí dělat i věci, které jim úplně nejdou.
Kdy budeme mít v čele MŠMT odborníka a někoho, kdo to chce dělat. Ne jako politickou funkci, ale s pedagogickou a společenskou vizí, změnit věci pro učitele, žáky a jejich rodiče k lepšímu?
Inspirace viz: https://rampas.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=779426
