Telč

Čas. To je to magické slovo. Často slýchávám kolem sebe větu nemám čas a také ji sama občas říkám. Ale je léto a tak si prostě čas udělám. Dala jsem si letos takový malý cíl, poznat nebo si připomenout místa, která jsou u nás zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Víte, že tam má Česká republika již 12 záznamů. To je moc dobře, protože to znamená, že se máme čím chlubit. Tentokrát jsem se vypravila do Telče a nelitovala.

Telči se někdy přezdívá „Moravské Benátky“ a to proto, že voda obklopuje město snad ze všech stran. Na první pohled je jasné, že kdysi budovaná královská vodní tvrz musela skvěle fungovat. Z původní pevnosti už téměř nic nezbylo, ale voda je obzvlášť  v létě příjemným živlem. Člověk má pocit osvěžení a klidná hladina Štěpnického rybníka láká k posezení. Jen kdyby ti komáři nebyli tak výkonní.

Hned po příjezdu do města jsem byla trochu zaskočená. Takový nával jsem přeci jenom nečekala. Zatímco město jsem si nechala na později, zamířila jsem nejprve na zámek. Všude pětilistá růže, samozřejmě, podobně jako v Českém Krumlově. Tady v Telči ovšem jiná barva a jiná větev jihočeských Vítkovů. Označovali se jako pánové z Hradce.a patřili mezi velmi významnou českou šlechtu. Byli mocní i bohatí  a to je znát, jak na zámku, tak  ve městě

A ještě jeden fenomén je všude patrný. Vliv italské renesance. Kazetové stropy, malby, zlacení, fresková výzdoba, sgrafita. Je zřejmé, že se majitelé rádi toulali po Itálii, kde se také inspirovali. Dokonce si prý osobně vybrali umělce a pozvali řemeslníky, kteří se na přestavbě zámku podíleli.

Objevila jsem tady ještě jedno milé překvapení. Byla to výstava v zámecké galerii pod příznačným názvem „Hračky nestárnou“. Není na škodu vrátit se na chvíli do dětských let…. ale jen na chvíli, protože k obědu už jsem si chtěla dát dobré moravské vínko.

A odpoledne jsem vyrazila do města. Lákalo mě loubí plné obchůdků, kterým jsem se pro tentokrát vyhnula a směřovala poohlédnout se  spíš po architektuře a dalších zajímavostech. Krásné štíty a sklípkové klenby domů, široké náměstí, jehož jméno připomíná významného majitele města a Mariánský sloup spolu s kašnami  vytvářejí nezapomenutelný dojem. Nejsou to sice filmové kulisy, ale stejně tady téměř nepatřičně působí spěchající turisté, kteří chtějí všechno stihnout.  Brzo jsem zjistila, že výhoda podloubí není jen v nákupech. Když začalo pršet, ani jsem nepotřebovala deštník.

Nakonec jsem ovšem neodolala  Nádherně opracovaný náramek mi uvízl na ruce. Svým tvarem jakoby připomínal onu sklípkovou klenbu jednoho z nedalekých domů.  No musím si něčím udělat radost. Alespoň mi zůstane hmatatelná vzpomínka na další příjemný výlet letošního léta.