Pojďme se spolu projít Prahou

Položím Vám jednu zvědavou otázku: kdy jste si naposledy udělali čas na procházku po Praze? Vím, není to tak jednoduché. Každý z nás totiž nejprve řeší to, co musí. A povinností máme mnoho. Přesto myslím, že bychom neměli zapomínat na obyčejné věci, například na skutečnost, že po Praze se má především chodit. Ačkoli se Vám klidně může stát, že při procházce naší metropolí uvidíte nejeden nevšední dopravní prostředek. Věřte nebo ne, dá se jich potkat celá řada. Jízda na kole a na běžkách, je  v současném mrazivém počasí běžná věc, ale elektrická koloběžka, segway či elektrokolo trochu překvapí.

Dnes bych Vás chtěla pozvat na Vyšehrad. Snad proto, že se na Prahu ráda dívám z výšky, ale našlo by se jistě mnoho jiných důvodů. To místo je tak trochu tajemné, trochu romantické, doprovázené mnoha příběhy a legendami, kdykoli se tam vypravím, mám pocit, že kněžna Libuše nemůže být daleko. A to nemluvím o mohutné Cihelné bráně, která jakoby oddělovala dva světy. Možná se při chůzi do kopce zadýcháte, ale to patří k věci.
Jen málokterý kout Prahy je tolik spojený s minulostí jako právě Vyšehrad. Byl snad vším. Královskou rezidencí, církevní institucí, bojištěm, skálou, kde se koncertuje a hraje divadlo, pohřebištěm, dokonce i pražský Sokol tady měl své sportovní středisko. Nelze přehlédnout nádherné dětské hřiště. Škoda, že už se nevejdu na houpačku.
Zato lehnout do trávy si člověk může klidně vedle „svatého Václava“ nebo Myslbekových sousoší. Ačkoli teď, když mrzne, bych Vám to moc neradila. To by Vás nezahřál ani místní výborný grog a svařáček.
Pokud Vám mohu radit, rozhodně nezapomeňte zajít do kostela a pořádně se rozhlédnout. Ty malby na stěnách jsou nevšední. Díky nim se vrátíte zpět až na konec 19. století,tehdy se totiž kostel upravoval do dnešní podoby. Pokud je secese Vašim oblíbeným stylem, jste na správném  místě. Kromě toho naleznete i jiné zajímavosti. Právě tady je totiž nenápadná skříňka s ostatkem svatého Valentýna a čtrnáctý únor se už blíží.
Jen pár kroků odtud narazíte na naše „velikány“. Neříkejte, že jste ještě nebyli na vyšehradském hřbitově. Nejen Slavín, ale téměř každý náhrobek je svým způsobem originální umělecký kousek. Ta trocha sněhu, která právě napadala, jim pak dodává správný obrys. Vyberte si některé z nich. Třeba Vás osloví. Vždyť tenhle hřbitov není jen místem posledního odpočinku.
A abych nezapomněla. Vezměte si brusle. Hned pod Vyšehradem na slepém rameni Vltavy je bezvadné přírodní kluziště. Užijte si to!