Kutná Hora

Svatá Anna, chladna z rána – říká jedno staré české přísloví. Čeština je krásný jazyk. Má tedy trefná přísloví a moudré pranostiky. Je sice léto, podle kalendáře, ale po ránu je opravdu chladno. Zjistila jsem to, když jsem nedávno vyrazila na další výlet.

Tentokrát jsem se rozhodla zajet někam, kde je mi tradičně dobře. Přestože modrá letní obloha posledních dnů je k nám štědrá a slunce láká spíš lehnout si k vodě,  vybrala jsem si naopak  příjemný chládek kutnohorského podzemí. 

V Kutné Hoře se cítím opravdu fajn. Možná proto, že je tady také na co se dívat nebo je důvodem fakt, že  když jsem před několika lety poznala tenhle kraj, bylo to pro mě příjemné překvapení. Tak třeba stříbrné doly nebo Hrádek nebo Kamenná kašna nebo…mohla bych  pokračovat stále dál. Stačí se posadit na náměstí, dát si dobrou kávu a nechat na sebe dýchnout trochu historie.

Muselo to být kdysi dávno velmi bohaté město. Hory Kutné, opatřené královským právem na těžbu a zacházení se stříbrnou rudou, vznikly v době „stříbrné horečky“ středověkého českého státu za vlády Václava II. Každý si tehdy „nad svojí štolou“ postavil příbytek. Jen někteří zbohatli. Město prožilo svůj největší rozkvět ve 14. a 15. století.  Díky kutnohorskému stříbru mohli Lucemburkové, Jiřík z Poděbrad i Jagellonci nejen razit kvalitní mince, ale především budovat. Mincovní právo zůstalo v rukách kutnohorských mincmistrů dál, ale těžba se přestala vyplácet a doly pomalu zanikaly. Někde je zaplavila voda, jinde byly zasypány.

Drsná doba je pryč, ale něco přeci jen zůstalo. V perkytli s lampou a  helmou  si můžete dnes každý vyzkoušet jak takový důl asi vypadal. Budete v hloubce pod městem a pokud jste trochu „při těle“, tak budete mít, co dělat, abyste se vešli. Ale je to moc zajímavé. Budete se cítit na chvilku v jiném světě.

Samozřejmě, Kutná Hora to není jenom stříbro. Ovšem díky své bohaté minulosti má město co nabídnout a návštěvník neví, kam dřív skočit. Nadarmo nebylo město v roce 1995 zapsáno na listinu světové kulturního dědictví UNESCO. Myslím, že chloubou města zůstává chrám sv. Barbory. Patronka horníků si určitě tuto poctu zaslouží. Čas od času si kutnohorský pískovec, ze kterého byla postavena, sice zanaříká, neboť od doby Parléřovy huti se mnohé změnilo, ale impozantní stavba původního pětilodí a nádherný vnější opěrný systém přitahují oprávněně pozornost každého, kdo do Kutné Hory zavítá.

Nejvyšší a nejštíhlejší věž má ovšem jiná stavba ve městě. Je to gotický kostel sv. Jakuba, jehož původ sahá také do 14. století. Bez něj by byl pohled na Kutnou Horu mnohem chudší. Měl co do činění s blízkým dvorem, kde se razila mince a kde také čas od času pobýval panovník. Až se rozhlédnete po kostele, zjistíte, že výstavný Vlašský dvůr si dodnes zachoval svůj ráz. Nemusí nás trápit fakt, že si odborníci lámou hlavu nad historií jeho vzniku. Mně úplně stačilo projít se tam, kde možná chodíval Václav IV. Třeba tady podepsal i Dekret Kutnohorský, kdo ví.

Pokud máte před sebou alespoň jeden volný den a prozatím nevíte, co podniknout, rozjeďte se do Kutné Hory. Je to smysluplné. Možná proto, abyste se podívali, jak žije město dnes. Historie není všechno, ale často ovlivňuje i současnost. Tak je tomu třeba  v kutnohorské Jezuitské koleji, která se teprve nedávno dočkala nového využití. Její přeměna na Centrum umění je dokladem další etapy kutnohorského vývoje.

Málem bych zapomněla. Kdo váží cestu do Kutné Hory, neměl by vynechal ani cisterciácký Sedlec. Možná nevíte, že katedrála Nanebevzetí Panny Marie byla nedávno opravená a zpřístupněná veřejnosti. Známější je ale hřbitovní kostel označovaný jako Kostnice. Pozornost si získal díky výzdobě vytvořené z kosterních pozůstatků našich prapředků.

Za slunného letního dne interiér působí  neuvěřitelně neskutečně. A přesto je skutečný.

Ostatně, každá doba má své kuriozity.