Václav Žmolík do každého veřejnoprávního pořadu!

I to boží hovádko ví, že: Dobrého pomálu. Já bych ještě dodala: “Některých věci prosím ještě míň.”

Neděle dopoledne. Já, vzorná ženuška, vařím. Poslouchám Radiožurnál. Nedělní dopoledne s Václavem Žmolíkem. Nedá se nic dělat. Na našem kuchyňském starožitném rádiu neumím přeladit. Vydržet se to dá. Odcházím do obýváku skládat prádlo. Tam, v televizi, zase Žmolík! Asi v Počesku. Ne, nejsem do něj zamilovaná (děkuju za optání), ani se po něm nepídím, abych si pak mohla stěžovat, že mě obtěžuje.

Bude to pravděpodobně trest za nedostatečné sledování komerčních stanic, nic jiného mě nenapadá. Pan Žmolík mi nepřipadá tak skvělý, aby se mi líbilo, že na mě vyčuhuje několikrát denně.

A kromě toho má u mě ještě jeden vroubek. Je jedním z “věrných”, kteří, myslím si, měli pomoct Tachecí, když jí začalo kapat na karbid. Je slušné ke svým bližním, sdělit jim citlivě, že jim fouká pod tašky. Tady na blogu poskytují nezištní diskutéři tuto službu pravidelně :o). Pevně doufám, že se o to pokusil a není jedním z těch, kteří použili “Železnou Báru” jako beranidlo.

Tak jako tak bych ho prosila trochu ubrat. Už mám nažmoleno dost.