Terapie rozežranosti

Jste fakt pěkně při těle. Kdyby se našla armáda ochotných plastických chirurgů, kteří by se uvolili oškrábat z prostorově předimenzovaných Čechů všechno nadbytečné sádlo, mohla by, za cenu jen mírně překračující roční rozpočet, vzniknout hromada možná i dvakrát větší, než je hora Říp a zhruba třicetkrát smradlavější než jakákoliv libovolná causa na na kterou si teď zrovna vzpomenete.

Je už opravdu na čase, aby nám někdo hrábnul do ledničky a řekl jasně: "Tak tohle teda už žrát nebudeš! Jinak je s tebou konec!" A protože dr.Cajthamlová nemá čas nás všechny obcházet, uvolila se vláda zachránit nás souborem zákonů a souvisejících předpisů před zadušením se vlastním cholesterolem.

Zaznamenala jsem nedávno velice hezký pokus svalit vinu za zdražení potravin na Číňany a autor si s analýzou dal opravdu hodně práce, protože docela dávala smysl. Nyní jsem zvědavá, jak se podaří, svést na obyvatele Číny vinu třeba za poplatky za recept.

Doba je složitá a dokonce i já vím, že když před výplatou nevyjdu, přišel čas přestat utrácet jako ožralý carský oficír. O tom žádná. Ale proč se kvůli tomu musí všechno přeorganizovat, změnit, přemístit, rozdělit, spojit, přejmenovat nebo překvalifikovat? Jenom, proboha, ať se všechno dělá za každou cenu jinak než to bylo do teď.

Ať se na to dívám jak chci, vládě nejde o náš půvab a zdraví. Je posedlá reformou, a to reformou čehokoliv. Fakt je, že když se něco rozšťourá, jsou výsledky vidět hned a nikdo nemůže tvrdit, že se nic nedělá. Případné neúspěchy se dají s úspěchem a trochou štěstí svést třeba na Číňany.

Zatím se zdá, že především cesta je cíl. Moc by mě neudivilo, kdyby existoval vládní plán na obrácení všech kamenů spodní stranou nahoru. Tady je každá rada drahá. Snad jenom zakopat si na zahradě všechno co nechcete zreformovat, chytit se futra, zavřít oči a čekat.