Ručně – stručně

Nemůžete se s někým dohodnout? Vysvětlujete mu to horem dolem a on si pořád vede svou, i když vám jde jen a jen o jeho dobro? Když vás nechce poslechnout dítě šoupnete mu jednu na zadeček. Ale co se vzpurnou manželkou? Jak jí vysvětlit, že svým chováním škodí nejen sobě, ale i celé rodině?

Když jsem se poprvé vdávala, měla jsem proto dva “pádné” důvody. Za prvé byly všechny moje kamarádky už alespoň pět let provdané a za druhé mi můj první manžel sdělil, že se chce se mnou oženit a přes to pro mě vlak nejel. Jak řekl, tak se i stalo.

Bydleli jsme v jedné místnosti, těšili se na obecní byt a žili celkem z mála. Muž mi říkal, že bude vydělávat víc, až budeme mít dítě, teď zatím nemá proč. A dítě chtěl hned. Lépe řečeno hned po svatbě. Do obřadu mi na všechno přikývnul a tvářil se, že respektuje moje názory na manželství a rodinu. Mě bylo něco přes dvacet, byla jsem zaměstnaná, ale zaměstnavatel pro mně neměl práci. Přesto se mi ještě otěhotnět nechtělo. Chtěla jsem se trošku zařídit a užít si pár měsíců života v páru. Taky jsme v tu dobu neměli ani na ojetý kočárek. V tu chvíli začal nátlak. Jelikož bylo třeba překlenout nepříznivou finanční situaci samozásobitelstvím, vedli jsme malé hospodářství. Muž mi odmítl jakkoliv pomáhat a jakkoliv se mnou soužít, vyjma snědení oběda a “plnění maželských povinností”. Tvrdil, že pro něj to takhle nemá cenu. Svůj volný čas trávil pomáháním svým přátelům. Nechtěla jsem jít fňukat k mamince, chtěla jsem svoje manželství udržet. Za dva měsíce jsem byla těhotná. Ale stejný stav pokračoval, protože pořád nebylo to dítě, tak nic nemělo cenu. Jen nejtěžší práce v hospodářství jsem díky svým rodičům dělat nemusela.

Cítila jsem se vehnaná do bezvýchodné situace, protože bylo den ze dne jasnější, že pro mého muže to tak nějak nebude mít doma cenu nikdy. Ale Země je proto kulatá, abychom neviděli co nás čeká. O dítě jsem přišla. Letos by mu bylo šestnáct. Manžel pro mě nemohl přijet do nemocnice, hlídal něčího senilního dědečka, aby neseděl moc dlouho na sluníčku (tak mi to vysvětlil).

Vynechám traumata způsobená“humánní”lékařskou péčí a pocity viny. Chtěla jsem si najít práci. Manžel nechtěl, abych pracovala(připomínám, že jsme žili doslova “z ruky do huby”). Nakonec se nechal přesvědčit a směla jsem se nechat zaměstnat jako lesní dělnice ve stejném podniku jako on. S maturitou z ekonomky jsem na to měla dostatečnou kvalifikaci. Pak začaly opravdové problémy. Manžel mi zuřivě vyčítal doslova každou osobu mužského pohlaví z vesnice a okolí(cca 300 obyvatel), ve věku mezi dvanácti lety a smrtí a plasticky mi líčil, co bych s nimi ráda dělala. Jak bych si s nimi ráda užívala. Svoje monology doprovázel zpravidla obscénními gesty a pohyby. Věnoval tomu opravdu hodně našeho společného času a prakticky nevynechal jediný den. Podala jsem návrh na rozvod. Nejtěžsí bylo vysvětlit to rodičům, ale s tím mi můj manžel dost pomohl tím, že mě při svých výlevech několikrát fyzicky napadl a udělal mi pár modřin.

Rozvedli nás na první stání do roka a měsíce po svatbě. Mému bývalému muži se pokud vím už nikdy nepodařilo si žádné děti pořídit.

To, co jsem napsala je prkotina sotva na hranici domácího násilí. Mě trvalo šest let než jsem se odvážila k vážné známosti a dalších pět, než ve mně představa těhotenství přestala vyvolávat panickou hrůzu. Dneska je to za mnou tak daleko, jako by se mi to stalo v minulém životě.

Nedovedu si představit, jak dokáže přežít oběť násilí mnohem horšího kalibru. Jestli se ve vašem životě děje něco mnohem horšího než jsem popsala, musíte to změnit. Je to vaše povinnost k dětem. Ne snášet rány, ale osvobodit se.

Přeji hezké české Velikonoce považované v cizině za náš národní festival domácího násilí :o).

Hlavní znaky domácího násilí

• fyzické násilí, šikanování nebo ničení vašich osobních věcí
• vyhrožování a zastrašování
• zakazování styku s přáteli a s vaší rodinou
• urážení a ponižování před ostatními lidmi
• nucení k sexuálním praktikám, s kterými nesouhlasíte
• snaha převzít naprostou kontrolu nad tím, co děláte
• kontrola vašich financí nebo jiných čistě osobních záležitostí

Bílý kruh bezpečí, o.s. U Trojice 1042/2 150 00 Praha 5 tel.: [phone] nepřetržitě fax: [phone] e-mail: [e-mail] http://www.bkb.cz/ DONA linka – nepřetržitá telefonická pomoc osobám ohroženým domácím násilím – tel.č. 2 51 51 13 13 http://www.donalinka.cz/

http://www.rodina.cz/clanek6055.htm