Přiďte všichni na fotbal!

Tento víkend už přichází ten čas a první letošní šťastlivci si budou moci utrhnou kousek volna z rodinných radostí, protáhnout se turniketem a strávit dvě hodinky v nirváně.

Pět dlouhých pracovních dnů mizí v nenávratnu. Z člověka spadne sako nebo lodičky a všechno skličující se pro tuto chvíli odkládá. Člověk se narovná, protože je rovný, a směje se, ne z povinnosti, ale proto, že má radost.

Vmísíte se do davu těšících lidí plných naděje a dobré nálady. Toužíte-li po rozhovoru, můžete si poklábosit s kýmkoliv se vám zachce . Můžete si vybrat, jestli se chcete přít nebo si přitakávat. Tady totiž vždycky víte, kdo je kdo. Od toho jsou klubové barvy. Můžete se spolehnout, že váš protějšek bude vyladěný na stejné vlně a bude ho vždycky zajímat, co říkáte.

Ale na co řeči, když už se to kutálí po trávníku! Začíná dlouhý očistný obřad. Přišel čas si zakřičet.

V životě je spousta důvodů být hlučný, ale málo se jich využívá. Sousedi, šéf nebo náhodní kolemjdoucí jsou dobrý důvod být zticha a ukládat si svůj stres do koronárních tepen. Nakonec průměrný jedinec zjistí, že je přijatelné křičet pouze bolestí. A to je trochu málo.

Fotbal vás vyléčí. I velmi nesmělý jedinec se po půl hodině přistihne jak křičí: “Jo! Jo! Dělej! Dělej! Pošli ho tam!” Zhluboka se nadechuje. Nadšení, strach, naděje i zklamání ho v rychlém sledu naplňují a opouštějí. Zhypnotizovaná mysl splývá s davem, který všechny tyto prožitky zesiluje a zaostřuje. Těšíte se mnohonásobně ze své radosti a hořkost porážky se snadněji rozptýlí.

Rozhodně si zakřičte. Proud emocí, který uvolníte, vymete vaši duši a zanechá v ní mír a pohodu. Alespoň pro dnešek určitě, nebo i do příští středy, pokud váš klub vyhrál. Pak už se budete těšit na další zápas.