Kr*tén, pr*se, Par*ubek a ka*ma

Co to je? Je to malé, ale ani náhodou to není roztomilé. Je to tlusté, ale  vůbec to není klidné a přívětivé. Je to ošklivé jak noc, ale všichni se tomu smějou. Je to nudné jako telefonní seznam, ale skoro každý se může přetrhnou, aby se  dozvěděl, co to tento týden zase provedlo.

"To je hrozný, tady se o ničem jiným nepíše," stěžuje si moje drahá polovička a listuje idnesovým blogem. "O Paroubkovi, o Paroubkovi, o Paroubkovi, o Paroubkovi... Ne! Tohle napsal Paroubek..." 
    Před pár dny jsem tady četla zdařilý článek s názvem Europrase. A v diskusi ještě zdařilejší komentář: "Já myslel, že to bude o Paroubkovi."
    A když už se zdálo, že se  pan P. prozatím tématicky vyčerpal -  ajta krajta! - svatba stála půl milionu!
    My se ho snad nezbavíme.

    Připouštím, že kdysi mě také okouzlil svojí brutální vitalitou a na několik prchavých okamžiků jsem si vysnila, že on je ten pravý muž v premiérském křesle. Já totiž nedám na vnější vzhled. Naštěstí záhy rozbředl do standardní konzistence politických lhářů a tlachalů. Teď už mě omračuje jen jeho sonorní hlas, kterým čte své projevy a kterým mi neodbytně (přísahám, že je to pravda) připomíná Gustáva Husáka blahé paměnti. Také míval podobný přednes. 

    V čem je tedy jeho kouzlo, že je tak ošklivý, až je přitažlivý? Tak příšerně ješitný, až je zajímavý. Tak hrozně, ale hrozně nudný, že baví miliony lidí? Je to snad jeho alternativní estetika, kterou ze všech sil prezentuje? Nebo to vzepření se módním trendům svou ultimativně proklamovanou všežravostí? Nebo se prostě nemůžete nabažit představy, jak to asi s tím svým břichem  v posteli dělá? Kdo ví.