Vyhlašuji veřejnou sbírku. Prosím všechny občany, kteří disponují znalostmi a vědomostmi v oblasti mezilidských vztahů, mistry společenského chování i letité praktiky v umění jednat s úctou i s lidmi, ze kterých "nic nekouká", aby poskytli přebytky svého duševního bohatství Mrs.Radiožurnál.
Těžko by si kdokoliv vysnil lepší reklamu. Paní Tachecí na sebe poutá pozornost tak bizarním způsobem, že by Nova stěží dokázala víc. Kdyby nešéfovala zrovna rádiu veřejné služby, nikdo by mě nepřesvědčil, že její neomalené hrubosti nejsou marketingový tah.
Po všech rozhovorech a článcích o této rázné a servítků prosté ženě, které dosud vyšly a ještě vyjdou, mě ze všeho nejvíc začalo zajímat, co se vlastně děje za zdmi instituce, kterou opanovala. Z podvědomí se začínají zhmotňovat představy redaktorů bičovaných za nedostatečně pravdivou reportáž nebo příliš česky malou píseň. Moderátorek klečících v roztrhaných silonkách na struhadle a do zblbnutí trénujících správnou výslovnost. Tajemného šera porušeného jen září plamenů z obrovské hromady pálících se petičních archů.
Uznejte, že jsem musela být zklamaná, když jsem si potom ten démonický Radiožurnál opravdu pustila. Neslyšela jsem nic trestuhodnějšího než vyslovení křestního jména prezidenta Cháveze s pěkným znělým H na začátku a poznámku, že se větrné počasí přesunulo k západním sousedům do Rakouska.
Jelikož si nejsem jistá, jestli paní Tachecí nerozhodla o změně výslovnosti nebo nenakázala přestěhovat Österreich, nemohu ani tyto drobnosti označit za chybu. Trošku mi nejdou z hlavy panická zajíknutí, která vydávají někteří moderátoři, když se přeřeknou, ale možná že mám velké oči.
Musím po vlastnoušních zkušenostech konstatovat, že Radiožurnál je rozhlasová stanice jako každá jiná. Jen ta ředitelka je nějaká divná.
