Všichni víme, že naše společnost trpí řadou neduhů. Spravedlnost je slepá, ruka zákona rozklepaná a demokracie má za sebou víc pokusů o sebevraždu než Iveta Bartošová.
Ve hře na pravdu pak zákonitě neprohrává ten, kdo lže nejvíc, ale ten, kdo lže nejhůř.
Osobně pana Č. moc nemusím. Nikoliv však pro jeho nepřitažlivý zjev. Dokonce ani pro to ne, že si Poučení z krizového vývoje pozitivní rasové diskriminace vyložil po svém. Prostě jsem jen volič jiné strany.
Jenže nemám ráda, když se mi předkládá k věření, že nejhorší je ten, kdo svoje hříchy nejhůř zatloukl a jeho ne právě sympatický obličej je mi podprahově podsouván jako další důkaz. Mám soukromou teorii (i když ničemu nerozumím, vůbec nic nechápu a nemám žádný plán), že jakýsi ochotný spolubratr namydlil ogarovi Čunkovi ty schodíky, po kterých se teď nepříliš ochotně sune dolů. A až se za ním zaklapnou brány pekelné, posune si onen dobrodinec brejličky a dá zase všechno do pořádku. Bohu díky.
Možná by pomohlo navrhnout pana Č. na prezidenta. Dost lidí už mělo z podobného nápadu
pěknou ostudu a řádnou ránu do vazu politické kariéry. Pak už bude zbývat jenom si hezky umýt ručičky.
Už brzo se dočkám. Ještě pár měsíců a opozice bude zase chytat kolemjdoucí za ruce s dotěrnou otázkou:"Prosím vás, nechtěl byste kandidovat na prezidenta?" Minule to bylo úplně stejné.
