Poněkud legrační vzory politiků

Když občas zaslechnu, koho všeho mají někteří politici za vzor, tak se musím smát.

Například. Nedávno jeden, lehce populistický, levicový politik, po vyhraných parlamentních volbách na Slovenku, prohlásil, že jeho vzorem je bájná postava Jánošíkova. Nic proti folklóru, ale mít za vzor lupiče, je poněkud nad rámec, zdá se mi.  Juro Jánošík je zcela jistě postavou, která se výborně hodí jako vzor námětu pro film a divadlo, ale již méně jako vzor pro politiku (tedy pokud nepřipustíme, že politika je také jakési svébytné divadlo). Je celkem pochopitelné, že naši slovenští sousedé, při absenci jiných hrdinných vzorů, velmi rádi sahají po Juraji Jánošíkovi jako po symbolu specifické „sociální spravedlnosti“. Ovšem slogan, kterým se proslavil „bohatým brát a chudým dávat“ si s největší pravděpodobností vypůjčil od daleko slavnějšího kolegy Robina Hooda (což byl ovšem na rozdíl od Jánošíka osvícený šlechtic, který kromě jisté dávky pochopení po odbojnou část veřejnosti, která pytlačila s soukromých honitbách, bojoval především za navrácení svých feudálních výsad). Mám takový dojem, že Juraj Jánošík, na kterého si ovšem dělají nárok Poláci a dokonce i Maďaři (jeho tlupa operovala na území tehdejšího Slezska, Horních Uher a Haliče) by se své nynější popularitě divil. Kupodivu, jeho kariéra „lidového bandity“ trvala pouhé dva roky, než byl dopaden a to na udání pravděpodobně nějakého chudého občana, kterému dal málo nebo nic.  Mimochodem, letos 17. března to bude 299 let od jeho pověšení za levé žebro v Liptovském Mikuláši v roce 1713.  Když si uvědomíme, že „horní chlapci“ loupili a rabovali pouze za vhodných meteorologických podmínek (jaro- podzim), tak to v podstatě byli amatéři a na tehdejší životní úroveň místních chudých mohla mít jejich „bohulibá“ činnost (s oblibou vylupovali kostely) jen minimální dopad. Aby to nevypadalo, že tyto sklony mají jen bratři Slováci, tak i Češi si rádi libují v podobných symbolech. Třeba Jan Žižka, oblíbený to hrdina nejedněch politiků, byl taky svého času lapkou a psancem. Zachránilo ho jen to, že včas přešel na stranu státní moci a jako protřelý žoldnéř posléze i na stranu tehdejšího nejmocnějšího politického uskupení, kde v rámci „lidových milicí“ to dotáhl na nejvyššího, velmi úspěšného husitského polního velitele. Proč o tom ve svém blogu píšu?. Napadlo mne, jak by to asi vypadalo, kdyby se, po vzoru svého slovenského kolegy, některý z jeho obdivovatelů na naší politické scéně, zmocnil podobným způsobem třeba Babinského (toho lotra Mexického) anebo to možná v lepším případě, loupežníka Rumcajze.