Vnitro, věc neveřejná?

Na televizi se poslední dobou dívám stále méně a méně. Jsem asi homo interretum sapiens – potřebuji mít možnost svobodně si volit informace, které ke mně přijdou, jejich množství, potřebuji mít možnost s nimi v reálném čase interagovat, měnit je či doplňovat... Internet je pro mě zkrátka oproti televizi mnohem svobodnější a „demokratičtější“ médium.

Ovšem co si budu namlouvat, televize je v současnosti stále ještě dominantním médiem, které formuje vkus i názory milionů lidí v téhle zemi, hlavně pro starší lidi je, bohužel, často nejvýznamnějším spojením se světem. Televize od svých diváků vyžaduje pouze poslušnou konzumaci (snad i proto je pořád tak populární...). Zcela televizi jakožto komunikační kanál ignorovat by ode mne bylo trochu krátkozraké. A tak občas sleduji televizní vysílání a některé pořady – ovšem přes „demokratizující“ clonu internetu...

A tak jsem nedávno shlédl i krátký úryvek rozhovoru Martina Veselovského s nejnovější politickou „(super)star“ Radkem Johnem. Kdybych neměl přístup k internetu a měl jenom televizi, možná bych prokopl obrazovku – a to by bylo všechno. K velké páně Johnově smůle ale jenom televizi nemám a dovolím si na sdělení onoho pořadu reagovat – a možná mou reakci uslyší (či spíš uvidí) nejen můj soused.

Radek John se snaží od počátku své krátké politické kariéry budit dojem neúplatného a nelítostného rasa, potírajícího všechny ty zlořády, zákulisní praktiky, intriky a korupci, které, jak přece dobře víme z jím několik let moderovaného televizního pořadu, jsou jediným skutečným hybatelem veškerého dění v České republice. John se snaží stavět do role jakéhosi lidového Mirka Dušína – označil si své „Bratrstvo kočičí pracky“ (dinosaury) a pomocí zdravého selského rozumu a železné morálky je před volbami halasně vyháněl od pomyslných koryt. Možná si měl změnit jméno na Johnošík...

Nejhorší na tom všem je, že on by to možná udělal a možná by tomu i věřil. Jak jinak si mám vysvětlovat jeho opakovanou odpověď moderátorovi, kdy na otázku, co bude náplní nově zřízené funkce „Náměstka pro strategie a programové řízení“ (to ale zuřivě šetříme...) odpověděl, že „od něj máme čekat práci a výsledky“ - co bude konkrétně tenhle další dobře placený ouřada dělat pan ministr odmítl odpovědět – ono je to přísně tajné, co kdyby se to dozvěděli ONI... Jedno oko nezůstalo suché. Na jazyk se mi kradla slova jako nehoráznost, nebetyčná drzost, arogance, stupidita... Ze svého si toho úředníka Radek vydržovat asi nebude, k čemu ovšem nám všem bude platný, to jako jeho chlebodárci vědět nesmíme. Být ministr školství, nechám Johnovi stokrát opsat název jeho strany.

Radek John si to vše v lepším případě asi opravdu představuje jako kovbojku, ve které je on sám šerif, který chrání klid na okně chladnoucích koláčů a ti hloupí měšťané mu do toho přece nemají co kecat a hlavně co ho kontrolovat – on je tu šéf. A kdyby se to náhodou dozvěděli bandité s šátky přes obličej, vyhodí do vzduchu banku.

A nebo v horším případě je John prostě jen užitečný blbec, kterého využili někteří mocichtiví lidé k tomu, aby jim „zevnitř“ privatizoval kus státu. Pětku na to, že nový tajemný náměstek s tajnými pravomocemi bude nějak napojený na ABL...

Rád bych doufal v první možnost a v to, že „v tom“ John prostě ještě „neumí chodit“ a někdy jen zvolí nešťastnou formulaci. Že to je trochu naivní trouba, který jen rád používá zjednodušující a úderný slovník. Sledujíc jeho dosavadní kroky se mi ale na jazyk krade spíš než Johnošík jiné jméno – Machiavelli...

r