Duše – Tělo – Život. Část první.

Dnes bych chtěla rozpitvat prapodstatu člověka. Termíny, duše, tělo, život jsou samozřejmě všem známé, já se chci ale nad nimi zamyslet, protože v různých kulturách, kultech  a společenstvích mohou tyto pojmy být vnímány trochu jinak. Chci se na to podívat čistě z mého pohledu, reflektovat mé názory a mé úvahy.

Tělo. Co je tělo? Někdo by řekl, že schránka pro duši, jiný by se mě třeba rovnou mohl zeptat, jaké tělo myslím, že těl máme víc. Někteří je jsou schopné i vidět. Je jedno jaké tělo máme, ale bez určité životodárné síly – duše, která tělo ožívá by nám bylo k ničemu. Kdo vlastně jsme? Tělo nebo duše? Jsme duše, protože tělo bez duše je nic, kdežto duše bez těla stále zůstává. Co to vlastně ale ta duše je. Jak jí definovat. Těžko. Je to něco uvnitř těla,  je to základní energie udělující tělu život, cítíme to v sobě, v centru svého těla, ale i kdybychom tělo rozřezali na miliony kousků, žádnou „schránku“ kde by se ukrývala duše nenajdeme. Teď se dostáváme k tomu co je život. Většinou život vnímáme tak, že je pouze momentální stav tady na zemi, a když člověk zemře, tak je po životu, už je mrtvý a vnímá to jako definitivní konec. Pokud ale vezmeme v úvahu, že nositelem života je duše, že duše dává tělu život a zároveň  je duše nesmrtelná, opravdu po smrti život končí? V jistých náboženství se říká (nechci říkat jakých, protože hned by mě někteří obvinili z propagandy ;-)) , že člověk neumírá, pouze smrt cítí. Otázkou je to, co je to cítit smrt. Člověk tedy ví, že smrt pouze cítí, že tedy cítí nějaký zlom v životě, jedná se o nějaký přechod z dimenze do dimenze, neumírá, pouze cítí, že umírá, tudíž pokud si smrt uvědomuje, tím, že  ji pociťuje, musí vlastně žít, protože život mu dává tu možnost, že si plně uvědomuje proces umírání. Život ho nijak opouštět nemůže. Dostáváme se k tomu, že pokud je duše nesmrtelná a zároveň nositelka života, tak život je vlastně nekonečný. Což je bezvadný pocit, protože se není kam honit, přestáváme mít tak pocit, že musíme v tomto životě všechno vyzkoušet, protože pak je končená, nic a prázdnota. Když si toto uvědomíme, tak zjistíme, že máme ještě dalekou cestu před sebou, i když je nám už 90 let. A zmizí strach ze smrti. Protože smrt je asi největší strašák po celou historii lidstva. Lidé se nebojí ničeho víc, než smrti.

Na druhou stranu zase člověk musí vycházet z toho, že každý proces života, ať už před narozením(chcete-li přesněji před početím), život tady na zemi a život po smrti má určitý smysl. Žádný z těchto fází života není zbytečný, má svoji důležitost a význam, proč takhle běží. Takže jakoby nemůžeme říct,  že jelikož je život nekonečný, tak je všechno jedno, na všechno „prdíme“, nemá smysl se teď o cokoliv snažit, času máme dost. Každé období života závisí na tom druhým. Z života před početím, těžko projdu rovnou k smrti. Musím dojít od početí k životu tady, zemřít a postupovat v dalším životě. Není možné něco vynechat, tudíž pořadí má veliký smysl a i každá část života má obrovský význam.

V tomto díle nechci pokračovat dál v úvahách co se děje s duší před fází početí, a co se s duší děje po fázi smrti. Ostatně, to je pro nás veliký otazník a já se ani neodvažuji pouštět do nějakých názorů a polemik, od toho má každý své náboženství, které mu odpoví. V příštím díle bych chtěla ale popsat svojí osobní zkušenost, kdy jsem si naprosto uvědomila rozdíl mezi svým tělem a duší, a zároveň trochu porovnala pohledy na posmrtný život v několika náboženstvích a našla jejich společné prvky.

P.S. Chtěla bych znovu upozornit, aby se lidé neoháněli tím, že jim neodpovídám na jejich dotazy v diskuzích. Mám tu zveřejněnou svou e-mailovou adresu, tak mi můžete napsat na ní, nejsme tam omezeni žádným počtem znaků a vyhovuje mi tento způsob komunikace víc. Nehledě na to, že když dotyčný bude psát e-mail, možná více bude přemýšlet nad použitím slov, protože je to trochu osobnější způsob komunikace a neschovává se jen za nějaké přezdívky. Diskuze nevypínám už z respektu ke čtenářům, a ač třeba neodepíši, sem tam se kouknu, chci znát jakou měl článek odezvu, případně na co jsou otázky, abych odpověď na některé mohla zakomponovat do dalšího článku.

Přeji krásný den!