Chraňme své muže burkou

Tuhle jsem šla se svým partnerem něco zařídit na prodejnu Vodafonu. Obsloužila nás slečna kolem třiceti. Ač jsem byla s ním, a myslím, že bylo jasné, že jeho ségra opravdu nejsem, milá slečna, očividně velice okouzlena mým hřebečkem, se rozjela, a já jen čekala, kdy ho ještě pozve i na rande. Když jsme odešli, museli jsme se oba dva smát, protože to byla opravdu komediální situace. Můj přítel byl zaskočen, nevěděl jak má s ní komunikovat, pač prostě jen potřeboval aby mu změnila služby, a já jen valila oči.  No, samozřejmě že je fajn, že můj sameček není žádnej vývrhel, o kterej si žádná ženská neopře ani starou grešli. Na druhou stranu, kdyby opravdu došlo k nějakému zvaní na rande, tak bych ani nečekala aby přítel nějak zareagoval, a slečna by měla co dělat se mnou. Svoje teritorium, rodinu a samečka si hlídám.

Také už se několikrát stalo, když jsme byli v baru, že můj sameček se za mnou vracel ze záchoda, a hned jsem mohla z jeho výrazu vidět, že se něco stalo. Nějaká lovkyně si jen tak kolem prošla, a rukou šmatlala v partiích, kde většina mužů má penis. Je pravda, že z toho jsem byla pokaždé velice překvapená, pač já sama to nevnímam jako sexy způsob jak si fikaně namlouvat samečka, a také si myslím, že každej chlap spíš hnedka uteče. Stejně jako pokud by mi chlap jen tak šmatlal na prsa, tak by dostal ode mě facku. Z faktu, že ženy toto dělají, jsem docela překvapená. Ale možná jsem jen staromodní.

Na různých akcích se také občas objevila nějaká ženština, s kterou očividně lomcovaly splašené hormony, a byla přesvědčená, že můj muž ji s tím má nějak pomoct.

Takové situace se prostě stávají. Kdybych na něj aplikovala islámskou logiku, měla bych říct, že to je jeho vina, že v ženách probuzí takovéhle pocity a sympatie. Je pravda, že si ho chráním, jenomže také mu důvěřuji. Nemůžu tvrdit, že je jeho chyba, že je pro ženy atraktivní . Ostatně to vím, a je to jeho přednost. Vím, že nemám nějakého zoufalého samečka co na mě vyzbyl, protože ho nikdo nechtěl. Vybrala jsem si samečka s dobrým genetickým základem. Vím, že mě miluje, a já miluji jeho. A ještě navrch, má ohromné štěstí, že s ním jsem (co si budeme povídat :D). Taky nebudu s nějakým pejskem , co slintá za každou kostí. Tudíž pokud bych si to o něm myslela, tak ani s ním nebudu. Nemám to zapotřebí. Jednoduše mu důvěřuji a respektuji ho.

On řeši úplně stejnou věc. Samozřejmě, že potkávám muže, o kterých vím, že jeví o mě zájem a jsem pro ně atraktivní. Samozřejmě, že občas nějaké mlsné vosy ode mě odhání. Ale také je samozřejmé, že když zrovna není se mnou, tak je odháním sama. Samozřejmě, že občas cítím, že žárlí. To je ale opět o tom, že se musím o vztah starat, ukázat mu, že jeho emoce jsou v bezpečí, a že já ho jen tak nezradím. Kvůli tomu mě respektuje a důvěřuje mi.

Uvázat si psa na řetěz umí každej moula. Ale mít rovnocený vztah, kde víš, že i když je pejsek na volno, že ti nikam neuteče, to je umění. To je respekt, láska a důvěra, na kterých má být postaven každý zdravý a rovnocený vztah. A můžu si snad vůbec vážit patnera, o kterém si myslím, že musí být přivázáný na řetězu, protože pokud není, při první příležitosti se někam zaběhne? Chtěla bych vůbec nějakého takového partnera? Normální člověk nechce.

Žárlivost je normální emoce, kterou každý známe. Není na ní nic špatného. Jenže z nás nesmí dělat mouly co budou sebe ponižovat tím, že si myslí že jsou tak na nic, že jejich partner je všude podvádí, či že jsou tak neschopní, že buď si nemohou vybrat spolehlivého partnera, či nemohou nespolehlivého partnera opustit. Ponižují i svého partnera, že z něj dělají nesvéprávného blbečka, který se neumí ovládat a nemá žádný charakter.

Ženy má chránit zahalení. Před čím? Před svými žárlivými manželi?

Četla jsem rozhovor se slečnou Romanou Červenkovou, ano slečnou, protože nějaké lejstro z měšity, jakožto vstupenku pro „povolený sex“, neberu jako právoplatné, a paní to z ní nedělá. Zrovna tak jako i lejstra z mešity, která tak svolují muslimům mít více manželek, beru jako nezákonné, a naopak by to vždy měla šetřit policie.

Pominu i její naprosto lživá tvrzení o Judaismu a Křesťanství, protože každý průměrně vzdělaný člověk ví jak to s jejíma pomatenými a manipulativními dezinformacemi je. Co chci ale rozebrat, jsou její osobní pohnutky. Z rozhovoru více méně vyplývá, že milá Romana chtěla sex s jejím nynějším muslimským manželem, on se však bál alláhem slibovaného pekla. Uznávám, plus pro ní je, že jí snad má opravdu rád, protože konkubíny mu Alláh nezakazuje. No a tak aby mohli bez pocitu provinění souložit, tak si udělali nějaký cár papíru v mešitě. Zahalení potom zvolila po té, když její habibi žárlil. Já v tom vidím až úzkostnou snahu mít vztah, udržet ho, zavděčit se partnerovi, a submisivně ustupovat, zapírat sám sebe. Myslím si, že v pozadí toho všeho je pocit viny, nedostatek lásky a nedostatek sebejistoty. Pamatuji si, když v pořadu „Máte slovo“, vyprávěla traumatický zážitek z toho, že jí bez hijabu zvali na rande. V tom opět jen vidím její neschopnost postavit se sama za sebe, umět se vymezit, a umět říct NE. S tím právě souvisí malá sebejistota. Teď nechci aby to vypadalo, že jí chci nějak moralizovat a povýšeně ponižovat. Vůbec. Mladá dívka, zejména v pubertě se učí umět si vybudovat svou sebejistotu, uvědomovat si svou hodnotu, a umět se vymezit. A sama vím více než dobře, že to doprovází občasná škobrtnutí. Jenže ta škobrtnutí pro někoho mohou být jako cenná zkušenost, pro jiného jsou tak traumatické, že konvertuje, a dobrovolně sám o sobě deklaruje, že je podřízen opačnému pohlaví, krása a charisma jsou hříšná, a ještě navrch má jen půlmozek. Příjde mi veliká škoda, že se Romana nerozhodla jít cestou učení se sebejistoty, a stát se silnou, dospělou ženou, která si umí vymezit svůj prostor. Ano, mladé dívky se to učí, májí jim v tom být nápomocné zejména ženské vzory v rodině či okolí. Jenže Romana rezignovala. Bojí se zodpovědnosti sama za sebe. Svou zodpovědnost za sebe předala pošahané ideologii, a nezdráhá se souhlasit i s šariatskými tresty.

Silný a sebevědomý člověk neschovává své šperky, aby je náhodou někdo neokoukal, neschovává svůj dům, auto a ani děti, manželky atd.... Sebevědomý člověk se vším co má, ale i s tím co nemá jde normálně na světlo světa, a svůj prostor si chrání a umí vymezit. Ano, zaparkuje na noc auto do garáže, aby ho nějaký zloděj neukradl, nebude ale jezdit po městě s plachtou přes auto, aby náhodou někdo mu ho neokoukal. Je rozdíl svou milovanou osobu chránit a snažit se poskytnout spokojený a bezpečný život, aby ta milovaná osoba mohla v bezepečí dělat co má ráda, a nebo kvůli vlastním psychozám někoho strčit pod zámek a zakázat vést plnohodnotný a naplněný život.

Romana je určitě krásná slečna, a pod nánosem veškeré zapšklosti, strachu, ublíženosti a emocionální znecitlivělosti tam snad stále bude veselá holka s ideálama, sebeláskou a chutí do života. Snad někde hluboko v jejich smutných a ostrých očích se stále skrývá jiskra a soucit.

Snažila jsem se do ní vcítit. Ano, v nějakých věcech se snad mohu ztotožnit. Také jsem konvertovala v době, kdy jsem se chtěla trestat a hrát si na „panenku Marii“, protože jsme se cítila provinile, a chtěla jsem v životě bezpečí a řád. Co ale u ní vidím jako diametrální rozdíl se mnou, je že já jsem stále uměla být ještě veselá, naprosto jsem nechtěla připustit, že bych byla něco míň než muž, uměla jsem si dělat i srandu, a to včetně islamofobů a i samotných muslimů. A hlavně, chtěla jsem všude dokázat, že i muslimka s šátkem může být v životě spokojená, nezávislá, dělat co jí baví, a být rovnocenná s mužem. A to i přesto, že jsem to často zchytala od komunity muslimů jak si můžu dovolit podporovat bidah (inovace v islámu), protože to je přeci cesta do pekel. Myslela jsem si, jak různé verše v Koránu a hadísi se dají vypustit, islám se dá zreformovat, a naprosto byly proti mé srsti shariatské tresty. Romana je tak znecitlivělá, že shariatské tresty jsou pro ní v pořádku, a je naprosto smířená se svým podřadným postavením.

Jak zreformovat něco, v čem očividně i konvertitky jsou spokojené? Vždyť nemají jediný důvod cokoliv na islámu měnit, když všude v médiích se pouze vyjadřují o tom, jak je islám  mír a krásnej, nerozumíme mu a postavení žen je moudré a shariatské tresty taky. Čert vem mě, a že si myslím, že islámskou věrouku znám velice dobře. Jak si ale dovolují dělat blbce i z běžných lidí, ktěří umí číst jak jejich korán i sunnu, tak se umí denodenně dočítat co za zvěrstva se ve světě ve jménu alláha děje?