Sociální stát – nutný kompromis nebo přežitek?

V posledních několika dnech se na blogu objevilo pár článků, které se zabývají potřebností sociálního státu z různých úhlů pohledu. A diskuze u nich vypovídají, že to je téma, ke kterému lidi mají co říct. Dovolil bych si tedy také svůj názor.

Znám člověka, který podobně jako já, před časem přišel o práci. Protože je to rozumný člověk, nečekal, že mu nové zaměstnání najde pracák a hledal sám. A našel. Sice po čtyřech měsících, ale našel. Bohužel narazil na velký problém dnešní doby, byl zaměstnán vcelku účelově na tři měsíce a těsně před koncem zkušební doby propuštěn. Takže znovu na pracák a hledat dál. A protože se snažil, tak kupodivu opět našel. Problém nastal v okamžiku, kdy dostal den před vypršením zkušební doby opět výpověď. Cesta na pracák, ale na podporu už nárok neměl. Doma rodina, půjčky, nezbylo nic jiného, než navštívit sociálku a alespoň se pokusit zjistit, na co by „mohl“ mít nárok. Na nic. Sociální pracovnice mu řekla, máte dům, prodejte ho, běžte do nájmu a ze získaných peněz můžete žít. Až vám peníze dojdou, pak se o vás postaráme…   ?!?

Když jsem to slyšel, nevěřil jsem vlastním uším. To je opravdu náš sociální systém nastaven tak, že vám nepomůže dřív, než se dostanete na úplné dno? Bohužel, ano je.

Nevěřil jsem tomu, ale potvrdila mi to známá, která na uvedeném úřadu pracuje.

A teď sami sobě prosím odpovězte, k čemu nám takový sociální stát je?

Zpátky ke známému. Největší problém nastal, když se snažil najít si další zaměstnání. Jakmile uvedl pravdivé údaje, že třikrát za rok změnil práci, nikde neměl šanci. Žádný zaměstnavatel o někoho takového, i kdyby byl sebelepší pracant, nemá podle životopisu zájem. A bohužel, toto je také důsledkem negativního vlivu politiky zaměstnanosti sociálního státu. K čemu nám takový sociální stát je?

Levičáci rádi prohlašují, že díky sociálnímu státu se o lidi v nouzi stát postará a umožní jim vrátit se do společensky aktivního života. Doufám, že výše uvedený příklad (a dalo by se najít spousta dalších), tenhle nesmysl vyvrátil.

Celý náš sociální stát je výhodný výhradně pro lidi, kteří nikdy nepracovali, nic nemají a umí toho patřičně využít.

Tito lidé, mimo sociálních dávek, umí dokonale využít také další z vymožeností našeho sociálního státu a to je porodné a mateřská. Nikdo mi nevymluví, že mezi námi jsou i takoví, kteří celou svou existenci, včetně počtu dětí přizpůsobují tomu, kolik peněz od státu mohou dostat.

Tím jsem nechtěl říct, že by příspěvek na mateřskou byl špatný. Kategoricky ale nesouhlasím s tím, aby tuto výhodu „sociálního“ státu bylo možno čerpat na více než tři děti a zcela určitě bych zvolil spíše formu daňového odpočtu, než přímou platbu. A to alespoň částečně. Daňový odpočet se totiž týká výhradně lidí, kteří pracují. Nebo alespoň pracovali. Nikoliv těch, kteří pro tuto společnost nikdy nehnuli ani prstem. Náš současný systém ale mateřskou rozdává plošně všem a to nejen chudým, dokonce i těm bohatým, kteří by byli schopni postarat se o děti bez pomoci státu. K čemu nám takový sociální stát je?

Jak jsem řekl, systém je nastaven tak, že podporuje lidi, kteří existují na jakési pomyslné hranici chudoby, velmi často proto, že jim to vyhovuje, nic je nenutí pracovat  a stát se o ně postará. Sociální dávky jsou pro tyto lidi velmi štědré a žádným způsobem je nenutí, jakkoliv se snažit o sebe postarat sami. A naopak, pokud třeba dvacet let něco budujete, máte rodinu, děti, tedy budoucnost i pro důchodový systém, snažíte se a dostanete se náhodou  do tíživé životní situce, celý systém pro vás nemá nic. K čemu nám takový sociální stát je?

V minulosti z velké části funkci sociálního státu mezi lidmi plnila rodina. Ta by měla být naprostým základem společnosti i dnes. Ale není. Podívejte se kolem sebe, tolik „singles“ nebo rozvedených lidí tady nikdy v minulosti nebylo. Lidi měli podstatně více smyslu pro zodpovědnost, pro rodinu. Dnes mají všichni plná ústa svých práv, ale o povinnostech nikdo nic neví. V nemalé míře je to chybou našeho současného výchovného systému, tedy i školství. Za mých mladých let by se nikdy nestalo, aby student/žák poslal učitele do pr…le. Dostal by takovou facku, že by mu zvonilo v uchu ještě za týden. Dnes, naprosto běžná věc. Školství je vůbec na špatné cestě. Před pár lety někdo prohlásil, potřebujeme vzdělanější lidi. A direktivně začal řídit, kolik bychom měli mít středoškoláků s maturitou, kolik bychom měli mít vysokoškoláků a hlavně, jak to udělat, abychom toho dosáhli. Výsledek: Máme třikrát víc vysokých škol, než před dvaceti lety. Ale všichni chtějí studovat zadarmo, protože je to přece jejich právo. Na vysokou se dostane prakticky kterýkoliv blb bez přijímaček, protože školy jsou placeny podle počtu studentů, ne podle kvality výuky. Tak také vypadá to, že naše tituly, kromě toho z Karlovy univerzity, neuznává nikdo ve světě. Ani v Evropě.

Hezkým příkladem úpadku našeho školství jsou státní maturity. Stejná pravidla pro všechny a najednou se ukázalo, že z některých škol neprošlo ani 50% studentů. A to údajně některé části byli schopni zvládnout i děti ze základky. Nebýt státních maturit, jsem si jist, že drtivá většina z nich by „nějak“ nakonec prošla. Nezlobte se na mě, pokud na to nemají, nebo to čtyři roky flákali, tak sorry, ale ať se jdou raději živit rukama.

A všechno je to opět důsledek implementace sociálního státu do dnešní společnosti. Někdo rozhodl, že bychom měli mít více vzdělaných lidí a nastavil systém tak, abychom toho dosáhli. Co na tom, že spousta z těchto lidí není chytřejších, inteligentnějších, rozumnějších, hlavně, že mají tituly. Na trhu práce se neuplatní, protože trh si dělá co chce, vůbec sociální inženýry neposlouchá a zrovna jsou za potřebí obráběči kovů, truhláři, kováři a skladníci. K čemu nám takový sociální stát je?

Ve finále dopadneme jako ve Španělsku, více než 35-ti% nezaměstnanost lidí do třiceti let. Drtivá většina absolventi podobných škol bez návaznosti na případné budoucí uplatnění. Pak můžeme bědovat nad tím, že nemá kdo pracovat na důchody.

Ostatně důchody jsou taky samotná kapitola. Zatím každý, s kým jsem o tom mluvil, nedokázal pochopit podstatu průběžného důchodového systému, tj. toho, co máme dnes. Všichni tvrdí, když celý život pracují, proč by měli chodit do důchodu později, proč by měli mít nižší důchody, kde jsou ty peníze, které do systému dali atd.

Vážení přátelé. Všichni platíme na současné důchodce, já například víc než dvacet let. Na naše vlastní důchody jsme nedali, nedáváme a pravděpodobně nedáme ani pětník. Je jedno, budeme-li pracovat dvacet let, třicet nebo padesát. Všechno je to pro současné důchodce. Pokud dožijeme důchodu my, z našich peněz neuvidíme nic. Na nás budou zase platit ti mladší… To je právě ta zvrácená, povinná sociální solidarita a z ní pramenící falešný pocit, že na to máme nárok. Ne, nemáme. Pokud bude v budoucnu, až budeme důchodci, málo těch, kteří by na nás pracovali, tak prostě budeme dostávat míň. Pokud tento systém někdo nezreformuje (pozn. současná vláda to nebude). Nepochopitelné je, že nejvíce křičí proti reformám právě ti, kteří nevýhody současného důchodového systému obhajují. A zase, je to zvrácený pozůstatek socialistického myšlení. Všichni chceme všechno, nikdo není ochoten obětovat nic a divíme se, že nám to stát nezajistí. Sociální stát z nás vytvořil loutky, ovce, které ani nenapadne zamyslet se nad možností, postarat se o sebe sami. K čemu nám takový sociální stát je?

Vrátil bych se k myšlence z počátku. Spousta článků na tomto blogu byla v posledních dnech o potřebnosti sociálního státu. Můj názor je, že sociální stát je pseudoexperiment, který, byť s dobrými úmysly, přetvořil společnost během posledních několika desítek let k horšímu. Snaha direktivně a celoplošně zajistit obyčejným lidem důstojnější život způsobila, že jsme se odklonili od tradičních hodnot, jako je rodina, smysl pro zodpovědnost, národní sounáležitost, úcta k tradicím. Místo toho máme absolutní svobodu, volnomyšlenkářství, které vede bohužel jen k tomu, že čím dál větší množství lidí využívá/zneužívá vymožeností sociálního státu, aniž by jakkoliv přispěli a ještě mají pocit, že na to mají právo. K čemu nám takový sociální stát je?

V mnoha článcích i diskuzích pod články na tomto blogu zaznívají názory, že potřebujeme sociální stát, protože je to kompromis mezi bohatými a chudými. Ale my ten sociální stát máme. A přijde vám někomu, že dnešní současný stav je kompromis mezi bohatými a chudými? Chápal bych to tedy tak, že mnozí by chtěli ještě sociálnější stát. A to je podle mého úplný nesmysl. Sociální stát už v dnešní podobě komukoliv z nás vezme zhruba 40% vydělaných peněz. Chcete aby vám brali ještě víc? No asi ano, když ten nesmysl tolik obhajujete.

A když už si uvědomíte, že vám stát vezme kolem 40% vydělaných peněz a to z každé jednotlivé výplaty, zkuste si také uvědomit, co vám ten sociální stát za takové štědré příspěvky kdy dal…