Nový občanský zákonník ruší limity odškodnění. Smát se nebo plakat.

Tak se mi zase dostal do ruky zajímavý článeček. Nový občanský zákoník, výtvor našeho ministerstva spravedlnosti, údajně radikálně mění podmínky odškodnění obětí trestných činů. Tak mě napadlo, co podle ministra Pospíšila znamená slovo „radikálně“.

Pokud Vám někdo ublížil, měli jste nárok na odškodnění. Nutno dodat, že obvykle směšně nízké. Podle nového zákona to za určitých podmínek může být daleko víc. Nejsem si ale ani zdaleka jist, jestli tato změna řeší alespoň ty nejzákladnější problémy obětí. Co z toho, když Vám ublíží někdo, kdo nic nemá, na kom si nikdy nic nevezmete. Naši zákonodárci řekli A, ale už zapomněli říct B, případně C, D…

Pokud mě někdo v pátek večer na ulici přepadne, okrade, já skončím na dva týdny v nemocnici a na tváři mi zůstane nadosmrti jizva, jak to bude probíhat? Pachatele chytí, po několika měsících „možná“ odsoudí, k tomu předepíšou procesní náklady plus odškodnění. A ejhle, pachatel nemá ani korunu.

V tomto okamžiku je nutno trochu odbočit. Naše vězeňství je charekteru spíše odpočinkového než restriktivního, to bohužel víme všichni, snad kromě Ministra spravedlnosti. Jsou lidé, zvláště ze sociálně méně přizpůsobivého prostředí, kteří si do vězení skutečně občas chodí odpočinout. Co byste chtěli, teplá, pravidelná strava, posilovna, televize, knihovna, na dvorku hřiště a přestože v dnešní době už existuje možnost v base pracovat, nikdo Vás k tomu nedonutí.

Zpět k našemu případu. Pokud má útočník všechno „na háku“ a nevydělá ani pětník, k čemu Vám pak bude, že máte nárok na 150-tisíc odškodnění. Nedostanete nikdy nic. Navíc, po roce a půl zjístíte, že ten, co Vám to udělal, je z basy venku za dobré chování. Nový zákoník ani v nejmenším neřeší trapně ubohý současný systém.

Teď mělo přijít to „B“. Pokud je odsouzený povinen platit odškodné, v nápravném zařízení nemá nárok na nic než postel a jídlo, dokud nebude pracovat. Jakmile pracuje, požitky odstupňovat podle dobrého chování. Mzda se rozdělí na několik částí (na to tuším existují tabulky). Část jako příspěvek ministerstvu spravedlnosti jako kompenzace za pobyt ve vězení, část jako splátky dluhu. A ten malý drobný zbyteček jako kapesné. Pobyt ve vězení by měl být tak dlouhý, dokud odsouzený nezaplatí celý svůj dluh. Některým by se to pěkně protáhlo. A nám ulevilo.

Vžijte se do situace takového násilníka, který někde v noci s nožem přepadne starou paní, aby ji z kabelky vytáhl tři stovky, protože zrovna nemá na automaty. Když mu pak obhájce po rozsudku spočítá, že bude sedět devět let, než to všechno splatí, jsem si jist, že tento člověk velmi pravděpodobně, už nikdy nikomu neublíží.

A dovolil bych si jít ještě dále. Řekněme „C“. Geometrickou řadou stupňované trestní sazby. První čin, poloviční sazba (nebuďme hyeny, uklouznout může každý), druhý čin, plná sazba, třetí čin, dvojnásobná sazba, čtvrtý čtyřnásobná, pátý osminásobná, atd.

Vyřešil by se problém s recidivou, ale třeba i s neplacením alimentů a dalšími chronickými nešvary naší současné společnosti. Přestali bychom si hrát na politickou korektnost, začali bychom skutečně chránit poctivé slušné občany. Protože ve skutečně svobodné demokratické společnosti by mělo platit, že pokud někdo omezí nebo poruší práva a osobní svobody druhého, automaticky o svá práva přichází. O všechna, kromě jediného. Práva na obhájce.

Pane ministře Pospíšile, ani zdaleka to nemusí být podle toho, co jsem popsal, ale prosím, řekněte „B“ a „C“…

P.S. Abych nezapomněl. Dnes máme přeplněné věznice. Jsem si jist, pokud by vše fungovalo tak, jak jsem si dovolil popsat, do deseti let bychom mohli věznice zavírat…