Sesterské domino - recenze knihy

Autorka glos a fejetonů v MF Dnes, češtinářka a zdejší blogerka Veronika Valíková vydává v těchto dnech knihu povídek Sesterské domino. Povídky, které mrazí i zahřejí na duši; a vaše starosti se najednou zdají malicherné.

Povídky o ženách odhodlaných, bojujících s větrnými mlýny, i o takových, které mají dvě malé děti, kočku, psa, vysokoškolské vzdělání a deprese. Povídky o ženách, ale nejen pro ženy, povídky, které pohladí i jízlivě kousnou. Povídky, které čtete tak přirozeně, jak plyne život. A jsou o životě. Každá nutí čtenáře k přemýšlení, nejen proto, že přinášejí zvraty, ze kterých mrazí, ale i proto, že porozumět vztahům mezi ženami je leckdy nemožné.

Každá z povídek je minipříběhem, za kterým si čtenář s fantazií může domýšlet zbytek románu. Vytříbený a bohatý jazyk autorky, která je profesí češtinářka, v kombinaci s vkusně použitým odposlouchaným hovorovým jazykem, dělá z povídek živé a čtivé příběhy. A jak už to u dobrých povídek bývá, čtenář ještě dlouho přemýšlí, co bylo před tím, a jak by se příběh vyvíjel dál. Atmosféru při čtení nádherně dokreslují ilustrace Pavla Kocha.

Autorka o svých povídkách říká: „Povídky jsem sbírala přes dvacet let. Název Sesterské domino předesílá téma, jádrem knihy jsou povídky o sesterských, respektive sourozeneckých vztazích. Proto je mottem první povídky citát z biblického příběhu o Kainovi a Ábelovi, a mottem té poslední Puškinova charakteristika Taťjany a Olgy Larinových. Sourozeneckých sporů a zmatků je požehnaně nejen v Bibli, procházejí dílem Shakespeara, bájemi, pohádkami, velkými romány, dramaty i detektivkami Agathy Christie a vesměs jsou toto konflikty krvavé, těžko řešitelné. Zejména pokud má jeden sourozenec pocit křivdy ze strany rodiny, osudu, Boha…

Všechny ty velké příběhy včetně historických naznačují, že představa prvotně idylických sourozeneckých vztahů je iluze, neboť právě tady často funguje tvrdá konkurence. Proto Kain zabil Ábela, Ezau chtěl zabít Jakóba, Josefovi bratři se chtěli zbavit Josefa a náš Boleslav nechal zavraždit Václava. Ozvěny těchto krvavých příběhů se promítají i do našich životů. Nevraždíme běžně své sourozence, ale ten konkurenční boj o přízeň rodičů, o majetek či atraktivní protějšek je tu s námi neustále. A právě o něm je zhruba polovina mých povídek.“

A které jsou její nejoblíbenější? „Miluji Růžové korálky, bílé mušle a uchechtané delfíny, neb zachycují stav duše v určitém období, ale protože je kolem nás tak ponuro, možná bych volila veselý Čas proměn o dospívání dcery nebo Jak se mistr Villon setkal se svým lyrickým subjektem, který ve zkratce ukazuje absurditu nových maturit. Nebo bych zvolila námořnickou Sluneční dceru.“

Veronika Valíková prokazuje, že patří k výborným spisovatelkám v nejlepším smyslu tradice české literatury. O tom jsme se mohli přesvědčit v jejím románu Češtinářky (recenze zde na blogu) a potvrdila to i touto sbírkou povídek. Veronika Valíková se pravděpodobně neobjeví v nominacích na žádnou z u nás udělovaných cen za literární počiny roku, protože nepatří k oblíbenkyním mainstreamu kvůli svým ostře formulovaným článkům a blogům na stránkách tohoto vydavatelství. To ale nic nemění na tom, že napsala knihu hlubokých příběhů, knihu s neotřelým vtipem a širokým poselstvím, knihu o smutku, naději i všedním životě. Knihu, kde se srdečně zasmějete a někdy vám bude smutno. Knihu, kterou musíte mít. Knihu, která se lépe čte, než se o ní píše, protože ta kniha je život.

Zdroj: VALÍKOVÁ, Veronika. Sesterské domino. V Praze: Motto, 2025. ISBN 978-80-267-2774-3.