- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Moc vám paní Altmanová děkuji za tento příspěvek,Rozplakala jste mě.On si opravdu člověk uvědomí jak má v podstatě "lehký" život,když je zdravý a obklopen třeba i zlobivými dětmi.Naposled se mnou hluboce otřásl příběh Johanky.Mám stejně starou vnučku a potkat to mě,nevím jak bych to přežila.Mám ale zrovna tak starou druhou vnučku jako je Esterka a zaplaťpánbůh že mi domá dělá jen "demoliční četu."Jak jsem šťastná žejsou tyhle mé holky a zrovna tak pětiletý vnuk zdraví.
Přeji vám spíš jen příjemné zážitky.
Zdena
Zdeni, to já děkuji za Vaše slova a srdce na dlani. Byla jsem sama na sebe naštvaná, co řeším za blbiny a že si dovolím je pokládat za DŮLEŽITÉ, proto vzniknul ten článek... Teď doufám, že otevře hodně srdcí dokořán a že nám spousta lidiček pomůže pomáhat :-)
Johanku jsem osobně znala a znám celou jejich rodinu. I mámy zraněné takovým způsobem potřebují pomoct :-( Kdo nezažil, nepochopí... Taková bolest se nedá popsat, ani poměřit. Vrátit do duše radost je mnohdy daleko těžší, než uzdravit tělo.
Doufám, že další články budou veselejší a zase Vás třeba naopak rozesmějí :-) Každopádně se k Esterce ještě vrátím a Vám zatím přeji vše krásné a moře Lásky, jako i všem Vaši demoličním četám :-)
S láskou Renáta