Novoroční projev prezidenta naší země jsem očekával s napětím. Jako člověk, jehož životní řád určují především čísla a to, co lze spočítat, jsem byl zvědav, zda ekonom Klaus přijde s nějakou pěkně vyčíslenou analýzou okořeněnou barevnými grafy a tabulkami.
Ale pak přišlo něco, co předčilo všechny Vánoce světa s jejich hranatými a tajuplnými dárky. Mluvil o Věcech veřejných! Přiznám se (v náladě začátku roku si to koneckonců mohu dovolit), že jsem ani moc neskrýval dojetí. A to jsem u televize nebyl sám! Uvědomil jsem si, co to znamená, když se "Věci veřejné" ozve z úst hlavy státu. Kolik lidí to slyší! Kolik lidí si řekne: "Aha!".
Trochu mi to tedy překazilo plány, to na druhou stranu taky musím spravedlivě uznat. Chtěl jsem vyrazit na víkend do hor. Odpočívat. Číst. Spát. Konverzovat s manželkou. To už teď tedy opravdu nemohu. Úporně přemýšlím, jak bude vypadat pondělní ráno. Měl bych už teď objednat kytici, aby hned mohla putovat do kanceláře Hradu? Bonboniérku? Víc bonboniérek? Ovocný koš? Pozveme pana prezidenta na dobré mikulovské? Nebo mi má žena vyžehlit košili a oblek, protože je pravděpodobné, že už v pondělí budu společně s předsedou Johnem pozván na neformální večeři (ano ano, vidlička v levé, nůž v pravé. Nebo naopak? ...)? Nevím, opravdu nevím.
Nebo že bych se na Hrad vypravil sám, zatím jako neoficiální návštěva? Hned zítra, abychom neplýtvali časem?
Ještě to promyslím - ale zatím: díky, pane prezidente!
PS:
Pro ty, co neviděli: http://www.youtube.com/watch?v=QGK-tyGG5xw
