Každý z nás už pocítil na vlastní kůži ekonomickou recesi. Snížení platu, ztráta zaměstnání, zvýšení daní. Rok 2009 nebyl lehký a ani výhled na další období nevypadá příznivě. Každý z nás si uvědomuje, že ekonomika na tom není dobře, a tudíž ani stát nemá na rozhazování. Proto jsem rád, že jsem objevil úsporu, kterou může stát každoročně ušetřit 1,2 miliardy korun. Je tu jen malý háček, musíme se o ni přihlásit ještě před volbami.
Už to vypadalo, že když nedojde ke snížení mateřské dovolené, čímž by se ušetřilo zhruba 1,5 miliardy, státní finance se zhroutí. To vše mi připadlo ještě více absurdní v porovnání se zvyšováním platů ústavních činitelů, soudců a státních zástupců v příštím roce, díky níž přijde rozpočet o 1,2 miliardy korun.
Zákon, který ústavním činitelům zmrazil platy, ztrácí účinnost v tomto roce a od 1. ledna 2011 se mohou poslanci těšit na zvýšení platů přibližně o 30 procent, a s tím jde v ruku v ruce i zvyšování náhrad. Jak tomu zabránit? Přijmout nový zákon, který tento termín posune třeba o další dva roky. Jenže to nějak nejde a nejde. Buď se „úřednická“ vláda vymlouvá, že k tomu nemá patřičný mandát (ke zvyšování daní měla, jak zvláštní), nebo že je už málo času pro přípravu samotného zákona.
Jedna parlamentní strana předhání druhou se zaručeným receptem jak zatočit s ekonomickou krizí a stále větším zadlužováním státu. Když pominu myšlenku, proč to tak neudělaly v posledních 20 letech, tak začnu hledat v programových blábolech. Jenže ať hledám jak hledám, nikde nevidím možné zmrazení platů na další období (alespoň po dobu krize), nebo „zkrouhnutí“ náhrad a jejich řádné zdanění. Možná nechtějí vystrašit své spolustraníky, nebo třeba jen nechtějí vypadat populisticky.
Ale není nic ztraceno. Všichni oslovení politici jednotně a v zápalu předvolební honby za voličem vykřikují, že jejich strana bude první, která prosadí tyto škrty.
Zkusme donutit naše zastupitele, ať tento zákon přijmout ještě před volbami, a ať tímto krokem ukážou, že to se státními výdaji myslí dobře. Protože jinak zůstane jen u slibů. A slibem neublížíš a po volbách už volič nemá do čeho mluvit.
