Řidič v Palestině měl v autě držák na samopal

Zatímco pro většinu lidí jsou vánoční svátky dobou návštěv u příbuzných a sledování pohádek, manželé Bílkovi ze Štěnovic u Plzně se je tentokrát rozhodli strávit na cestách. Cíl vybrali tematicky – Izrael a Palestina.

Byl prosinec, den po Štědrém dni. V médiích právě proběhla zpráva o první raketě, která z Gazy doletěla až na předměstí Jeruzaléma. Vidina přibližujícího se povstaleckého konfliktu z pásma Gazy do vnitrozemí byla naprosto reálná. My, tedy já a žena, spíme na Izraelském letišti Ben Gurion. Přiletěli jsme kolem třetí hodiny ráno, rozhodli jsme se na tři hodinky zdřímnout a v šest ráno vyrážíme linkovým autobusem z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Z autobusového nádraží v centru Jeruzaléma vyrážíme pěšky do Starého města, lákají nás památky, historie, stopy po původech křesťanství. Obhlížíme pevnost krále Davida, jejíž základy byly stavěné ve 2. století př. n. l. Z tohoto starého místa míříme úzkými, klikatými uličkami ke Zdi nářků. Je to kouzelné místo, všude na nás dýchá stará atmosféra a kouzlo historie čiší téměř z každé zdi, z každého kamene. Procházíme přes bezpečnostní rentgen a dostáváme se přímo ke Zdi nářků. Kolem Zdi postávají židé, modlí se, zpívají písně. Na druhé straně, odděleno plentou se modlí ženy. Vkládají do skulinek staré zdi papírky s modlitbami a prosí Boha o pomoc v životě. Atmosféra na tomto místě je úžasná, nejde slovy popsat, k člověku vnitřně promlouvá svědomí, bázeň i respekt. Člověk neví přesně co cítí, ale můžeme s ženou shodně popsat příjemné téměř až naplňující pocity. S pokorou v srdci vyrážíme dál, rozhodli jsme se tři dny zůstat a více projít Jeruzalém. Odpoledne se dostáváme do Baziliky svatého hrobu. Máme možnost vidět spoustu věcí, které jsou popsány v Bibli, nejvíce nás lákal hrob Ježíše Krista. Toto místo je směsicí turistů, poutníků a věřících z celého světa. V neskutečném mumraji se na sebe tlačí davy lidí a my si říkáme, že vyrazíme dál. Procházíme starým arabským trhem, kupujeme si čerstvou šťávu, kterou před námi prodavač vymačkává z granátového jablka. Druhý den nasedáme do linkového autobusu a míříme z Izraele do území pod správou Palestiny. Po necelé půlhodině jízdy projíždíme přes hraniční pásmo, které dělí 4 metry vysoká betonová zeď s ostnatým drátem. Všude plno tanků, armády a vojáků se samopaly. Přejíždět hranice jsme zvyklí, ale tato hranice je jiná - ostře hlídaná. Prohlídku autobusu provádí voják v neprůstřelné vestě a jeho pohledy nejsou příjemné. Autobus dostává povolení a po prohlídce projíždí dál. Po půl hodině se dostáváme do Betlehému – města, kde se narodil Ježíš. Dostáváme se do starého chrámu, chudý mnich nám dělá výklad a my vstupujeme do 2 metry hlubokého sklepa. Před 2 tisící lety byl sklep v běžné úrovni, uvědomujeme si, že většina památek, které jsme viděli, byly mimo běžnou úroveň a zub času dělá s terénem své. Dostáváme se do místa, kde se narodil Ježíš Kristus. Opravdu jedná se spíše o podlouhlý chlév. Místnost není nikterak honosná, zdobí jí jen koberce a obrazy, které zakrývají chudé, ponuré místo. Malý chlév je přeplněný lidmi, s davy turistů se mísí modlící se poutníci, pocit pokory nás oba naplňuje. Večer se dostáváme autobusem zpět. Další den nás čeká Getsemanská zahrada, poté hrob Marie, matky Ježíše. Její hrob je opět mimo běžnou úroveň. Dostáváme se do podzemí cca 10 metrů pod povrchem, do místa, které před 2 tisíci lety, bylo ve stejné rovině s terénem.

Další den vyrážíme linkovým autobusem opět dál. Míříme k Mrtvému moři do kibucu Ein Gedi. Mrtvé moře je 420 metrů pod hladinou světového oceánu. Je to zvláštní místo, kolem nikde nic neroste, mezi mořem a 50 km vzdáleným Jeruzalémem je poušť, místo neprahne životem. Oba odkládáme těžké krosny a vyrážíme se koupat. Prosincová teplota v Jeruzalémě byla 20°C, tady u Mrtvého moře ukazuje teploměr 27°C. Teplota vody je ještě o stupeň vyšší než teplota vzduchu. Jelikož se jedná o průrvu v zemském povrchu, je zde naprosto jiné klima, vysoký obsah soli lze cítit již v okolí místa a slaná voda nám nedovoluje potopit se. Já i žena ležíme na vodní hladině, relaxujeme, užíváme si krásného prosince.  Po 15-20 minutách musíme z moře ven a rychle pod sprchu se sladkou vodou. Vysoký obsah soli dráždí pokožku, která začíná po 15-20 minutách rudnout a nepříjemně svědit. Tento efekt se využívá při léčbě lupenky a dalších kožních onemocnění.

Po půl dni stráveném relaxací a odpočinkem se konečně dostáváme k našemu vytouženému cestování – stopování. Po pěti minutách zastavujeme první auto a míříme přes Západní břeh Jordánu napříč Palestinským územím. Tato cesta je pro nás nebezpečná, musíme se dostat téměř na druhou stranu celého území, počítáme, že na hotel se dostaneme až pozdě večer za tmy. Západní břeh Jordánu je známý svou nestálou a mírně pohybující se hranicí, je to místo častých konfliktů. Autem nás veze arab, neumí anglicky a na palubní desce má železný držák s krátkým samopalem. Po 100 km nás vysazuje a my stopujeme dál. Opět čekáme necelých 5 minut a jede dál, tentokrát s Izraelcem a rovnou českým autem Škoda Yeti. Povídáme si o památkách v okolí, historii území a dostáváme tipy pro další den. Večer, za tmy, se dostáváme do hotelu v Tiberiasu u Galilejského jezera. Jsme kousek od hranic s Libanonem. Galilejské jezero je v Bibli popisováno jako moře, je to místo, kde se Ježíš často zdržoval, podle Bible zde kráčel po vodní hladině. Toto místo je velmi úrodné, jsou zde vinařské oblasti, spousta vody a toků. Většinu zázraků konal Ježíš v těchto končinách. Druhý den ráno zjišťujeme, že je Shabatt. Jedná se o období mezi pátečním až sobotním večerem, kdy židé tráví čas s rodinami, odpočívají, nechodí nakupovat, vlastně téměř všechny obchody a ulice jsou prázdné. Naštěstí se nám podařilo objevit arabské bistro a my si dáváme ostrý kebab.

Rozhodli jsme se stopem pokračovat dál a míříme do zaniklého města Kafarnaum. Toto město bylo obydleno od r. 150 př. n. l. až do r. 750 n.l. Dostáváme se k archeologickým památkám, máme možnost vidět dům Petra – jednoho z dvanácti učedníků Ježíše Krista. Kolem tohoto zaniklého města je spoustu křesťansky zajímavých míst, které jsou většinou pojeny se zázraky. Uvědomujeme si, jak je pro nás přínosné znát Bibli a postupně poznávat místa, o kterých člověk v minulosti jen četl. Konečně začínám rozumět souvislostem, začínám chápat okolnosti a musím uznat, že je to přínosné. Večer se dáváme opět na autostop a míříme opět dál, tentokrát do Nazaretu. Do místa, kde Ježíš vyrůstal a kde měl Josef svou tesařskou dílnu. V současné době je Nazaret na arabském území. Je tedy pro nás mírně divoké, setkáváme se s nepochopením místních mladíků, kterým vadí nepřikryté vlasy mé ženy. Uznávám, že šátek by byl vhodný a naše neznalost není na místě. Na druhou stranu nás štve, s jakou drzostí mladíci reagují a jejich sprosté narážky mě budí ke konfliktu. Naštěstí manželka zasahuje a umírňuje situaci, jdeme pryč. S přibývajícími křesťanskými památkami se blížíme k turistům a bezpečným místům pro nás cizince. Setkáváme se s milými lidmi, kteří nám vypráví o historii a dávají v angličtině další tipy na cestu.

K večeru jdeme na okraj města a vydáváme se autostopem ke Středozemnímu moři. Večer, za tmy, se dostáváme do Haify – toto místo je hlavní a největší izraelský přístav. Vzhledem k politické situaci a neochotě okolních arabských zemí, proudí většina exportu a importu do země právě přes tento přístav. Okolní hranice jsou Izraeli zavřené. Z tohoto důvodu mají cestovatelé s izraelským razítkem v pase, zakázán vstup do dalších arabských zemí. Cestovatelé jsou nuceni si nechat dát razítko zvlášť na papír zastrčený v cestovním pase nebo si musí po návratu zpět do ČR požádat o druhý pas z důvodu neslučitelnosti vízových povinností. Haifa je krásné prosperující město, na prohlídku máme celý jeden den. Bohužel teplota u moře je kolem 15°C a my vzpomínáme, jaké teplo bylo v Jeruzalémě nebo u Mrtvého moře. Druhý den ráno vyrážíme pěšky k okraji města, čeká nás dlouhá cesta autostopem kolem břehu Středozemního moře až do Tel Avivu. Po hodině nám zastavuje auto, dáváme se do komunikace, řidič nám nabízí odvoz přímo až k hostelu. Večer se konečně dostáváme k posteli. Jsme tělesně vysíleni, unaveni, ale přesto psychicky nabití a plní energie ze získaných zážitků. Druhý den nás čeká Silvestr v Tel Avivu. Město žije, jásá, tepe. Izrael a takřka celý Blízký východ není příznivcem velkolepých oslav nového roku. Oslavy podobné Paříži, či v jiných západních zemích se nekonají. Ale přece jenom Tel Aviv nabídne víc – jedná se o město plné mladých lidí, většina inteligence a přistěhovalců žije zde a je jakýmsi protipólem konzervativního židovského Jeruzaléma. Další den nás čeká cesta vlakem na letiště a novoroční návrat do vlasti. V Praze je 10°C, ale pod nulou. Přilétáme plni cestovatelských zkušeností, zážitků a duchovně obohaceni o vnitřní pocity, které se jen stěží popisují. Izrael v nás nechal nutkavou touhu vrátit se. Přesně po roce, opět v prosinci následujícího roku se nám naše přání opět vyplnilo. Ale to je příběh zase na další povídání…

Radim Teodor Bílek