Nezobrazuje se diskuze pod Emiráty, tak píšu sem.Moc hezky a pravdivě napsané, konečně někdo, kdo je chválí. Byla jsem tam 3x, koncem ledna bylo ale ještě chladné moře, volila bych březen. V květnu jsme se tam taky jednou "pekli " ..Mě se tam prostě moc líbí, mešita v Abu Dhabí užasný výtvor, Kalifa a cítím se tam naprosto bezpečně. Určitě se tam budu chtít zase po nějakém časovém úseku ( až tam zase něco atraktivního vystavějí ) vrátit.

Děkuji moc Radko, udělala jste mi radost! Tu diskuzi jsem cíleně vynechal - obával jsem se negativních komentářů typu, "Jak mohu s rodinou a dětmi jezdit do arabských zemí. To je jasné, že v květnu je v Dubaji horko" a pod. Takže z obavy, ale teď si říkám, že to byla možná chyba. Emiráty jsou nádherné, člověk se nestačí divit co vše lze na poušti (a díky penězům z ropy) vybudovat. Pro mě to byla země, kterou jsem si s rodinou užil a snažím se jí doporučit lidem dál. Emiráty je škoda jen navštívit, Emiráty se musí prožít :-)

Skvělý článek. Moc se mi líbí a jsem ráda, že lidé a děti si vaší pomoci váží. Tady v Indonésii se nám to nějak začíná vymykat...spíš mi připadá že lidi jenom učíme natahovat ruce...Držím palce s Vašimi projekty.

Děkuji Barboro, s tímto silným tématem se také často potýkám. Zastávám názor, že kdo se nechá vést, učit a naslouchat - ten se dá zplnomocňovat a změnit. Bohužel vždy se najde člověk, který je ve svém stavu spokojený, o změnu nestojí a takový bude stále jen natahovat ruku. Možnost dostane každý, otázkou pouze a jen na něm je, jak s ní naloží. Je to citlivé téma. Proto bych vám chtěl poděkovat a popřát mnoho zdaru a sil na Vašich cestách po Bali, Lomboku a dalších výpravách po Indonésii.

.....Moc pěkně popsané ! Važme si toho, jak žijeme my. To srovnání fotografovaného, s naším životem, až nepříjemně mrazí ! Díky za článek !

Moc Vám děkuji, Stando. Upřímně, bál jsem se vystavit některé fotografie, hodně jsem je přebíral s tím co mohu a co nemohu vystavit - za ty roky jich mám stovky a většinu z nich kvůli nahlídnutí do soukromí (např. vybavení domácností, pláč dospělých v beznaději, aj.) nemohu s úctou k lidem bohužel vystavit. Máte pravdu, po příjezdu si člověk začne tak nějak více vážit věcí kolem sebe, společnosti ve které žijeme a života v Česku. Jsem moc rád, že to tak mohlo působit i na Vás.