Guiness, jehněčí guláš a živá muzika – na skok do Irska

Spacák, karimatka, stan a Irsko. Vandr autostopem po jarním Irsku byl skvělý nápad, který se povedl. Poradím vás s tipy a možnostmi na cestu! 

Přistáváme letadlem na letišti v Dublinu, kam míří naše pravidelná letecká linka z Prahy. Let trval 1 hodinu 45 minut a překonali jsme vzdálenost 1.465 km. Časové pásmo je proti ČR -1 hodina. Nasedáme na letišti na autobus a míříme do města Galway, které je z Dublinu vzdálené cca 200 km. Vzdálenost se v Irsku měří v mílích a jezdí se v levém jízdním pruhu. Přibližně po 2,5 hodinách autobusem se dostáváme na druhou stranu Irska. Zatímco Dublin je u Irského moře (úžina mezi Irskem a Anglií), město Galway je směrem ke Kanadě, na březích Atlantického oceánu. Obě místa, ačkoliv jsou od sebe vzdálená jen 200 km, mají jiný ráz krajiny a především jiné podnebí. Zatímco v Dublinu je mělké moře a může být relativně teplo, v Galway je sychravo, větrno a často prší. Oblast Galway je více o přírodě. Jsou zde jeskyně, louky s pastvinami pro všudypřítomné ovce a vysoké útesy.

Na tuto jarní cestu jsme se vydali sami, jen já a manželka. Rozhodli jsme se, že většinu cesty projedeme po Irsku autostopem. Jako první jsme kontaktovali Češku původem z Plzně, která s dětmi bydlí už několik let v Galway a nabízí cestovatelům ubytování. Češka nám poskytla několik dobrých tipů a rad na cestu po Irsku. Vyrazili jsme tedy z Galway autostopem k Moherským útesům (orig. Cliffs of Moher). Tyto útesy patří k největším v Evropě a svou výškou 200 metrů nabízejí panoramatické pohledy do vln Atlantického oceánu. Kolem útesů v délce 8 km vede stezka, která je v nejvyšším bodě 214 metrů vysoko nad oceánem. Bohužel celou dobu nám hustě prší a vítr na útesech Atlantického oceánu nám proudem žene déšť do tváří. Za celou dobu našich cest jsme nezažili horší počasí než tady, na krajích útesů Atlantického oceánu. Po celodenním výletě se naprosto zmáčeni vracíme zpátky do Galway, k naší česko-irské hostitelce. Zjišťujeme, že i kvalitní nepromokavé oblečení a goretexové bundy mají své limity. Jsme mokří doslova až na spodní prádlo, v domě je chladno a česká hostitelka zapíná kvůli nám topení. Avšak zážitky z těchto největších Evropských útesů přebíjí veškerou zimu a vlhko, které teď pociťujeme. Potvrzuje se rčení, že západní část Irska je pravé sychravé a přírodní Irsko. Ale i tak, má to své kouzlo, svůj ráz dobrodružství.

Další den míříme na komentovanou prohlídku jeskyní (orig. Aillwee cave). Jedná se o rozsáhlý jeskynní komplex, s krápníky, vodopádem a kostmi medvědů, kteří tu dříve přebývali. Ať už v Irku jedete kamkoliv, vidíte všude stáda ovcí. Jednotlivé pastviny či pole jsou od sebe odděleny metrovou zídkou z volně naskládaných kamenů. Pole tak vypadají jako šachovnice, avšak přírodní ráz krajiny je nezměněn.

Po návštěvě útesů, jeskyní a projíždění přírody vede naše cesta zpět do východní části Irska, do Dublinu. Tentokrát jsme si hostel nezamluvili přes internet dopředu, a tak jsme našli volné ubytování až na třetí pokus. Počasí v Dublinu bylo mnohem přívětivější, za celé 4 dny nepršelo a bylo velmi příjemně. Navštívili jsme Dublinský hrad, Katedrálu Sv. Patrika, Katedrálu Ježíše Krista, areál vysokoškolských kolejí (Kolej svaté Trojice) a mnoho dalších památek. 

Štěnovickým občanům, ale i Plzeňákům by se jistě líbilo v místních irských hospůdkách. Irské hospody, zvláště v Dublinské čtvrti Temple Bar, mají živou hudbu, kde za zvuků houslí a fléten lidé tančí, baví se a pijí pivo. Místní piva jsou hodně silná, každá irská hospůdka má minimálně 10 druhů točených piv. Pro mě, jakožto štěnovického cestovatele s moravskými kořeny a lásce k vínu, klobáskám a sýrům, bylo nereálné ochutnat všechny druhy piva. Věřím a mám naději, že mnoho našich štěnovických občanů by s tímto výkonem nemělo problém. J Ke dvěma pivům si s ženou objednáváme pravý irský guláš (orig. Irish stew). O irském guláši se píše téměř v každém průvodci. Jedná se o jehněčí nebo skopové maso, cibuli, mrkev, hodně brambor a spoustu koření. Toto koření není pikantní, tak jak jej známe z nám blízkého maďarského guláše, ale koření aromatické – především tymián. Guláš tak nepálí, ale krásně voní. Jehněčí maso je v Irsku ve velké oblibě, přidáte-li k němu Guiness – typické silné černé pivo, neuděláte chybu.

Kdo netouží po památkách, tomu přímo v Dublinu doporučuji navštívit malou továrničku se zvučným názvem „Jameson“. Ano, jedná se o „Old Jameson distillery,“ ze které se rozváží irská whiskey Jameson do celého světa. I když my na Moravě whiskey nemáme, přiznávám, že k ní mám daleko větší a přívětivější vztah než k pivu. Kromě prohlídky si můžete zaplatit i degustační kurz a vyzkoušet si, jaké rozdíly jsou mezi americkou-skotskou-irskou whiskey. Po přednášce a mnoha ochutnávkách se dozvídáme, že americké whiskey jsou 1x destilované (Jim Beam, Jack Daniel´s), skotské whisky jsou 2x destilované (Grant´s, Johnnie Walker) a pouze irské whiskey (Jameson, Tullamore) jsou 3x destilované, proto mají jemnější chuť. Po ochutnávkách a seznamování s výrobou, míříme zpět do Dublinské čtvrti The Temple Bar a večer zpátky na hostel.

Byl bych nerad, aby cestopis o Irsku končil alkoholem, ale rád bych vyzdvihl, že každý cestovatel si v této malé zemi najde to „své“. Mohou to být přírodní krásy v podobě monumentálních útesů skalnatého břehu Atlantického oceánu, může to být město Galway spojené s kulturou a festivaly, může to být Dublin spojený s gurmánskými zážitky. Irsko toho nabízí opravdu hodně. Nebojte se a vyražte do Irska třeba 17. března, kdy se slaví svátek sv. Patrika!

Radim Teodor Bílek