Málokdo oslavil český státní svátek sv. Václava lépe než čeští dobrovolníci. Udělali co bylo v jejich silách pro dobré jméno České republiky.
Děkuji pacientům našeho zdravotnického zařízení, kteří v průběhu deseti dnů darovali na pomoc utečencům dětské výživy, dětské pleny, volně prodejný zdravotnický materiál - náplasti a prostředky na opruzeniny v ceně asi padesát tisíc korun.
Děkuji všem svým kolegům a zdravotním sestrám, že byli ochotni pacientů vysvětlovat, za jakým účelem materiál shromažďujeme, rozdávat jim naše sdělení "Řekněte Ne svému strachu, řekněte Ne" a materiál přebírat. Shromážděné dary vidíte na první fotografii.
Děkuji Diécezní charitě Brno, která mě i náš zdravotnický materiál převezla na srbsko - chorvatský hraniční přechod v obci "Babske" v blízkosti chorvatského města Tovarniku. Děkuji zaměstnancům Diecézní charity Brno, za účinnou pomoc v uplynulých čtyřech dnech přímo na místě. Vykládku naší pomoci vidíte na druhé fotografii.
Vyjadřuji svůj obdiv občanské inciativě www.pomocuprchlikum.cz , koordinátorovi české pomoci přímo na místě Janu Skalíkovi a iniciátorce celého projektu paní Zuzaně Lenhartové. Fotografii z denní porady na místě vedeném Honzou Skalíkem vidíte na fotografii tři. Co více svědčí o tom, jak dobře tato inciativa zorganizovala přechod běženců ze Srbska do Chorvatska než chorvatští policisté, kteří nám časně ráno nabízeli kávu přímo na hraničním přechodu Babske. Původně běženci přecházeli na mnoha místech srbsko - chorvatské hranice a schovávali se v kukuřičným polích. Dokonce došlo i k nefalšovanému davovému šílenství při uzavření hraničního přechodu, kde se stovky lidí na sebe mačkali a tři lidé byli velmi vážně zraněni. Češi, kteří od úterý minulého týdne začali organizovat cca šest tisíc běženců přecházejících hranici denně. si získali za svou dobrou organizaci takový respekt srbských a chorvatských policistů, že postupně byly všechny ostatní hraniční přechody pro uprchlíky uzavřeny. Z celého Srbska byly o uplynulém weekendu sváženi na hraniční přechod Babske. Právě na český státní svátek udělali lidé z této občanské inciativy pro dobré jméno České republiky nejvíce.
Děkuji "Lékařům bez hranici", že jsem mohl dva dny vykonávat svoji profesi s jejich podporou a s jejich tlumočníkem.
Děkuji běžencům za jejich ukázněnost a disciplinovanost. Neměl jsem s nimi jediný konflikt. Všichni, se kterými jsem přišel do styku se chovali s nelíčenou vděčností a snažili se co možná nejsvědomitěji vykonávat naše doporučení.
Komu rozhodně děkovat nemohu jsou politici a to hned z více zemí najednou. S každým běžencem, kterého jsem ošetřil, jsem povinně sepisoval několikařádkový protokol. Každého jsem se musel zeptat z jaké země přichází. Vedle sebe jsem měl tlumočníka z arabštiny, z perštiny, z paštnštiny (většinový jazyk v Afgánistánu ) a z urdštiny (Pákistán). Zhruba každý druhý běženec nepocházel ze Sýrie, ale byl z nějaké stabilizované země, dokonce z velkých měst, z Teheránu, z Karáčí. Tito lidé nutně naši pomoc nepotřebují a měli by se snažit zlepšit svůj život tím, že zlepší poměry ve své vlastní domovině.
Naše zdravotnické zařízení, nemůže poskytovat kvalitní lékařskou pomoc neomezenému počtu pacientů a pokud máme i akutních pacientů příliš mnoho, tak se obracíme na jiná zdravotnická zařízení a tam - samozřejmě po domluvě - pacienty odesíláme. Kdybychom to neudělali, poskytovali bychom lékařskou péči stále většímu počtu pacientů, přičemž by úroveň poskytované péče byla stále nižší. Evropa má pomáhat těm běžencům, kteří naši pomoc nezbytně potřebují a politici mají zorganizovat opatření, aby ti druzí nemohli naši péči zneužívat.
