Proti demagogii je nutné bojovat...

... aneb malé zamyšlení nad tím, zda je lepší "prostě to nechat být" a nebo se nepravostem postavit. A současně také reakce na článek, který mne nadzvedl ze židle.

 Nedávno jsem zde publikoval článek nazvaný „Špatně placená práce vs. ‚parazit‘ nezaměstnaný“. Popisuji v něm krutou realitu situace, kdy se člověk ocitne bez práce a jaké jsou jeho další možnosti. Vycházím ze zkušeností vlastních i lidí z mého okolí, opírám se o fakta a získané dokumenty. Článek zaznamenal poměrně slušnou čtenost a přišlo mi i několik veskrze pozitivních ohlasů. O potvrzení mojí teze nevalného postavení nezaměstnaných na společenském žebříčku se pak postaraly články dalších blogerů a výživné diskuse pod nimi.

 Uvedu jeden příklad za všechny. „Horda lenochů řve: „Není práce!“... hlásá nadpis jednoho z nich. Musím uznat, dobře zvládnutý marketing. Titulek prodává, i když obsah hodně vázne. Čtenost je zajištěna, karma letí raketově vzhůru. Cíl splněn. A teď k tomu obsahu. Mladý autor vyslovuje svou pochybnost nad tím, že by v současné době byl nedostatek práce. Netuším, zda to co prezentuje si opravdu myslí. Nebo zda je to jen snaha o zviditelnění se. Ale některé proklamace jsou opravdu výživné. No, posuďte sami:

„Lidé co si stěžují, že není práce, by se raději měli zamyslet sami nad sebou, jestli nedělají něco špatně oni. Je především potřeba si méně stěžovat a více se snažit“.   

„... úředníci z pracovních úřadů jsou zvyklí pouze na lenochy, kteří čas tráví pouze tím, že si jen stěžují.“

„Nejhorší na tom je, že tyto lidi v tom houfně podporují média, která pomáhají utvářet tento klam“.

A perla na závěr...  „Věřte. Práce je. Ti co jsou nezaměstnaní, z 90% práci nehledají, protože se jim pracovat nechce.“

 Tohle mne doslova nadzvedlo ze židle a přivedlo k napsání dnešního zamyšlení. Když nic jiného, ta poslední věta je přeci demagogií nejhrubšího zrna! Údaje, které jsou naprosto nesmyslné, si autor prostě vycucal z prstu a vydává je za fakta. Článek ale má i jedno malé pozitivum. Na jeho příkladu lze pojmenovat poměrně hojné nešvary dnešní doby a upozornit na ně. Těmi jsou již zmíněná demagogie; dále pak generalizování (absolutně všeho a všech) a vydávání názorů jednotlivce za všeobecně uznávaný fakt.

 Sám autor zmíněného článku uvádí, že nebyl bez práce déle než měsíc a půl. A tak si kladu otázky... jak tedy může psát o něčem, o čem téměř nemá potuchy? Kolik nezaměstnaných osobně zná? Jak může vědět, kolik z nich se nad sebou nezamyslelo, jestli nedělají něco špatně? A kolik procent nezaměstnaných si vlastně stěžuje? Úředníci z pracovních úřadů jsou zvyklí pouze na lenochy, kteří tráví čas pouze tím, že si jen stěžují... Kolikrát na tom Úřadu práce vlastně byl? A s kolika úředníky na toto téma hovořil?? Na Úřad práce přeci nechodí "pouze lenoši". Přijít o práci může každý z nás! Samozřejmě připouštím, že existují i lidé, kteří pracovat nechtějí nebo jsou nespokojeni již z principu. Ale kolik jich takových je? Rozhodně NE většina. A média... kdy naposledy jste četli článek o tom, že si nezaměstnaní stěžují? Nebo o tom, co skutečně prožívají? Kolik prostoru vlastně média nezaměstnaným dopřávají? A proč by si i nezaměstnaní nemohli stěžovat? Jsou všichni úředníci opravdu kvalitní? Nabízí úředníci, potažmo stát, nezaměstnaným skutečně účinnou pomoc? (Na téma uvedené v poslední otázce připravuji samostatný blog).

 Takových dogmatických blogů, článků či reportáží je poslední dobou celá řada. A témat ještě víc. A tak před námi stojí dilema. Bojovat s těmito nešvary, nebo jen mávnout rukou a nechat to být? Případně, kde je hranice únosnosti? Respektuji Váš názor, ať už je jakýkoliv. Ten můj se opírá o výrok Mahátma Gándhího: „Všichni bychom měli nalézat štěstí ve spravedlnosti a pravdě, bez ohledu na utrpení a ztráty, s nimiž se na tomto světě můžeme setkat“. Proto si myslím, že by se o nešvarech mělo veřejně mluvit; vědomým lžím a demagogiím se prostě bránit. Za každou cenu. I když se to může zdát jako boj s větrnými mlýny...

Mějte se jak si zasloužíte. A když už není líp, tak alespoň ať není hůř...