Je přechylování přežitek?

Obvykle mě podobná témata příliš neberou, nejde o život a konec konců ať si každý mluví jak sám uzná za vhodné. Nicméně poté, co ČT vyhodila v průběhu MS v klasickém lyžování 2009 komentátorku Zuzanu Kocumovou proto, že nepřechylovala jména zahraničních běžkyň, zkusil jsem se nad tím zlehka zamyslet.

Tento text neaspiruje na umístění v sekci ONA dnes, nebudu se tedy rozepisovat o tom, zda je přechylování sexistické a znamená, že paní Horáková je majetkem pana Horáka, na to ať si každý najde odpověď sám.

U žen české národnosti žijících na území ČR je situace jasná, přechylování je nařízeno zákonem. Ještě, že ten parlament máme… Obtížnější situace nastává, ocitnou-li se čeští manželé v zahraničí – pak čelí otázkám jak je možné, že se jmenují jinak, když jsou manželé apod. Ženy cizích národností pobývající na území našeho rozkošného státečku pak zpravidla píší své jméno nepřechýlené, lidé je však oslovují různě.

Jelikož průměrný Čech denně nijak velké množství cizinek nepotkává, s dilematem zda přechylovat se setká nejčastěji při čtení novin, popřípadě sledování televize. Některé používané tvary jsou skutečně obtížně uvěřitelné. Mě osobně za uši tahá nejvíc pře-přechylování ruských jmen, kdy jméno již přechýlené (např. ruská biatlonistka ve slovenských barvách Anastazia Kuzmina) nejprve převedeme na jeho mužskou podobu a zpět přechýlíme podle českých pravidel (v tomto případě Kuzminová). Vrcholem všeho je „práce“ se jménem tenistky Dinary Safiny (v prvním pádě Safina), které nám média předhazují buď v pře-přechýlené formě Safinová nebo v pomužněné formě Safin. To je zřejmě jakési mluvnické přechýlení na mínus prvou.

O moc lepší mi nepřipadá ani nucená změna jména u většiny dalších zahraničních sportovkyň, političek, hereček a jiných známých osob. Při sledování sportovních přenosů míčových sportů žen je pak většinou lepší český komentář přepnout na anglický či německý - je-li to technicky možné - popřípadě vypnout zcela. V opačném případě totiž posluchač obvykle slyší sled jmen, ze kterých z důvodu snahy o rychlé vyřčení zbydou právě jen koncovky a tak vůbec netuší o koho jde.

V článku jsem se dočetl, že přechylování je nutné neboť jinak bychom nevěděli, jak mluvnicky správně skloňovat ženské jméno v originální podobě. Dále pak, že je přechylování nutné z důvodů národního uvědomění. K prvnímu bodu jen tolik, že pokud je možné nepřechylovat jména, která jsou „jakousi značkou“ a objevují se v médiích často (Monroe, Piaf, Kinski), je možné také nepřechylovat jména, která se v médiích objevují sporadicky těžko to může někomu vadit. K druhému bodu se mi obtížně vyjadřuje, silně mi připomíná francouzský zákon, podle kterého musejí být všechny zkratky překládány. Na území sladké Francie tak nelze chytit AIDS, ale pouze SIDA…

Samotné přechylování nám pomáhá určit již z příjmení, zda jde o muže či ženu, je součástí českého jazyka a je i v souladu s principy jazyka. Slovanské jazyky pro rozlišení pádu, rodu, čísla a dalších používají koncovky, což je jeden z jejich typických znaků. U cizích jmen bych se nicméně přimlouval za zachování jmen v původním tvaru a tedy omezení přechylování. A vůbec mi nevadí, že se z některých jmen stanou nesklonná slova, právě naopak.