Pátek 13 listopadu 2015 se nepochybně zapíše černým písmem do historie nejen Francie, ale i celé Evropy.
Teroristický útok v Paříži spáchali s nejvyšší pravděpodobností žoldáci vyslaní Islámským státem. O tom, že jde o útok ze strany IS hovořil dle ČT prezident Francie Francois Hollande, který to měl označit za válečný akt IS vůči Francii. Islámský stát již měl pohrozit opakováním útoků pokud Francie neukončí své angažmá v Syrii.
O tom, že dříve či později bude v Evropě spáchán teoristický čin asi nikdo nepochyboval a asi nikdo nepochybuje, že bohužel, ani nebyl poslední. Nikdo pravděpodobně nepochyboval, že terorismus bude podporovat IS případně jiná radikální Islamistická skupina. Stejně tak jako prezident Hollande i oni to nepochybně považují za válečný akt. Tím, že zaútočili na Francii zaútočili zároveň na celou EU a celé NATO.
Je tedy zcela evidentní, že i my jako členové NATO a EU jsme ve válce.
Pokud někde probíhá válka je vždy si říci kdo je agresor a kdo se jen brání a je nutné si říci kdo je náš (tím náš myslím EU a NATO) spojenec, kdo je neutrální a kdo je nepřítel.
Kdo je agresor je v konfliktu v Syrii je těžké říci. Bylo by jednoduché a laciné svalovat vinu jen na IS. Ten je sice očividně nejbrutálnější, ale vznikl až jako reakce na celkovou situaci v regionu. Na té měl podíl Assad, různé skupiny v Syrii, okolní země a měly na ní podíl i členské země NATO, Rusko (v minulosti i země Varšavské smlouvy). Nejsme schopni říci kdo je agresorem a tedy je viníkem války v Syrii.
Je těžko říci kdo je našim spojencem v konfliktu každý sleduje své zájmy. Ostatně ta roztříštěnost zájmů je důvodem proč ten konflikt trvá tak dlouho jak trvá. V této chvíli není v tomto konfliktu našim bezprostředním nepřítelem ani Assad, ani Rusko, ani Saudská Arabie ani další zůčastněné země.
Zcela jednoznačně jsme ale schopni říci, kdo našim nepřítelem v této válce je. Jednoznačně je to Islámský stát a organizace s tímto uskupením spolupracující.
Pokud chceme v této válce uspět musíme najít spojence. Musíme najít spojence ne jen k bezprostřednímu zničení IS, ke kterámu nám aktualně mohou pomoci ti pro které jsou také hrozbou. To je jak prezident Assad (a jeho spojenec Rusko) tak okolní země.
Samotné vítězství nad IS, ale nevyřeší budoucnost regionu. Pro klid v regionu a pro odstranění příčin terorismu, především musíme hledat spojence pro budoucnost, aby se podobná situace neopakovala. Ty spojence je nejjednodušší hledat mezi těmi kdo nás za spojence považují již dnes. To jsou lidé, kteří k nám utíkají právě před IS, ale i před Assadem a dalšími. Pokud jim poskytneme azyl a ochráníme je před zlem, ktrému nejsou aktualně schopni vzdorovat, je velmi pravděpodobné, že mohou být v budoucnu našimi spojenci jak oni tak jejich rodiny, příbuzní a známí, kteří zůstali v regionu. Naopak pokud těmto lidem pomoc odmítneme tak jim nic jiného než se přidat k IS nebo jiným skupinám nezbude. Pokud je odmítneme sami je donutíme postavit se proti nám.
Jistě i mezi uprchlíky mohou být zločinci a je potřeba aby tajné služby a policie prověřovala kdo k nám jde. Ale uzavření hranic nás před terorismem neochrání. Teroristé si vždy najdou cestu jak zaútočit o tom se v minulosti přesvědčily nejen USA, Španělsko, Veká Britanie, ale i mnohé další země. A nebyl to zdaleka jen terorismus islámských radikálů.
Cílem teroristů je šířit strach, chaos a nenávist. Cílem je rozdělit a paralyzovat společnost.. Terorismus je prostředkem těch co nemají k prosazení svých cílů a úmyslů dost síly jinými způsoby, je znakem slabosti. Tím, že nám naženou strach a paralyzují nás si sami dodávají sílu a odvahu "bojovat".
Jedinou možností jak se před terorismem chránit je nenechat ho účinkovat. Nepoddat se strachu a nenávisti. Ochranou je po útocích zachovat řád a ještě více se semknout proti skutečnému nepříteli. Tím nepřítelem jsou teroristé a v tomto konkrétním případě IS. Tím nepřítelem nejsou ti co před nimi prchají.
Pátek 13 listopadu 2015 se nepochybně zapíše černým písmem do historie nejen Francie, ale i celé Evropy. Na tento den budeme vzpomínat jako na den kdy zbytečně zemřelo minimálně 128 lidí.
Jestli na něj zároveň budeme vzpomínat jako na den kdy se teroristům podařilo rozvrátit Evropu nebo naopak na den, po které se Evropa více sjednotila záleží jen na nás.
Děkuji za pozornost a přeji nám všem ať se nenecháme ovládnout strachem a nenávistí.
