Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
L48a45d75i44s55l83a58v 35K73o29l67a15č57k98o62v57s58k24ý
děkuji za serii blogů. Psal jste to velmi zajímavě. Někdy mi přišlo, že pobyt v Americe byla taková pouť kajícníka. Odříkání, nouze, utrpení. Ale konec dobrý všechno dobré, díky.
R79a35d56e71k 19P68á19l32k17a
Dobrý den, přesně tak. Konec dobrý, všechno dobré. Ale nechtěl bych to zažít znovu. Hezký den
I85v46a37n13a 68L54a96n84c20e
Hezke pocteni. Skoda, ze uz nic z Ameriky nenapisete. Rada jsem vase pribehy cetla, takove humorne a blaznive. Odpocinkove. 
R43a57d67e76k 13P14á21l36k83a
Děkuji. Amerika je sice u konce, ale nebojte, budou i jiné příběhy.
J81a91r75o22s15l26a84v 39L75i35m16a
Pane Palko, v Americe peceni holuby vam neletaji do huby. Timto jste mel svoji uvahu (dlouhou) ukoncit. Potom bych vam i zatleskal.
Zde jen mala pripominka. Konecne jste poznal, jakou musi mit osobni silu jedinec. Musi se sam o sebe postarat. To je Amerika!!!!
R34a32d75e48k 73P87á81l39k11a
Dobrý den. Nejen Amerika. Z mé strany to byla hloupost toto vše podstoupit. Na druhou stranu jsem to přežil a získal zkušenosti. A jak se říká vše špatné pro něco dobré. A když nic jiného, jak jsem měl alespoň 7 týdnů o čem psát. Hezký den přeji a děkuji za komentář.
J88a54n64a 72S47l80a31n66i79n68o14v56á
Moc pěkný konec divokého dobrodružství! :)
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3428x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
