- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pro jeho řádné fungování je nutné vynaložit obrovské vstupní náklady na investice do vybudování infrastruktury, bez které žádné platby za vodné a stočné nenastanou. Prostě „bez studny vodu neprodáte“. Přitom zásadním specifikem oboru je omezený objem zdrojů pro jeho financování. V ČR máme přibližně 10 milionů obyvatel. Počet spotřebitelů, kteří za vodu platí, je daný a nejde výrazným způsobem navýšit. Poslední důležité specifikum oboru je fakt, že provozování vodovodů a kanalizací je v podstatě veřejná služba, kdy v legislativě je zakotvena povinnost obcí zajistit dodávky vody, její následné odvádění a čištění. Obce jako majitelé vodárenské infrastruktury nesou plnou odpovědnost za její stav a pokud se systém nastaví špatně, tak se to projeví v požadavcích na finance z jejich rozpočtů.
Po roce 1993 došlo k divoké privatizaci vodárenství v ČR. Zmizelo pravidlo, že ten kdo prodává vodu, má zároveň povinnost starat se o vodárenskou infrastrukturu. Investice do zdrojů vody, vodovodů a kanalizací, včetně čistíren odpadních vod, byly odděleny od tržeb za prodej vody.
Důsledkem tohoto kroku je podle kritiků v mnoha regionech ČR, včetně hlavního města, katastrofální stav vodárenské infrastruktury, neustálé zdražování vody a vyvádění zisků z jejího prodeje do zahraničí. To na mnoha místech ČR znemožňuje bez dotací (tedy čerpání finančních prostředků z daní občanů) zajistit i prostou obnovu dožívajícího vodovodního řadu. Přitom je možné na reálných příkladech ukázat, že východisko z této situace existuje.
Problém, který nastal v odvětví je evidentní a je dobře popsán v reportáži ČT, v pořadu NEDEJ SE +, který jsem pomáhal tvořit.
Co a jak proběhlo v mnohých vodárnách po celé České republice je jednoduchou formou vysvětleno ve VIDEU:
Další články autora |