Ústavní soud 3.3.2015 vyhověl mé ústavní stížnosti v kauze vytunelování okresní vodárny

Nález Ústavního soudu. Jménem republiky: Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2013 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces, dle článku 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2013 se ruší.

Jde o kauzu vytunelování jedné okresní vodárny, kdy z ní byly protiprávně vyvedeny zisky z prodeje vody na zahraniční koncern. Postup realizovaný v okrese Zlín, byl s drobnými změnami realizován v řadě dalších okresů ČR a negativní dopady jsou všude podobné. Zrušení "tunelu" v jednom okrese, bude precedens pro další regiony.

1) Nejvyšší soud pochybil, pokud odmítl se zcela zabývat otázkou neplatnosti plných mocí. Předestřená právní otázka nebyla navíc řešena žádnou dřívější judikaturou Nejvyššího soudu.

2) Nejvyšší soud odkázal na své již dřívější rozhodnutí, ve kterém se ovšem dle zjištění Ústavního soudu touto problematiku komplexně vůbec nezabýval a neposkytl souhrnný náhled na předestřenou situaci. Resp. komplexní právní hodnocení této situace včetně všech zjištěných aspektů a specifik.

3) Nejvyšší soud zajišťuje právní ochranu a také povinnost státu zajistit minoritním akcionářům náležitou právní ochranu a to především práva vlastnit majetek dle Listiny práv a svobod.

Ústavní soud podtrhuje závažnost právních otázek, pro které stěžovatelé podali ústavní stížnost. Nejvyšší soud toto nerespektoval a dopouštěl se protiústavní svévole. Právní praxe přitom vyžaduje ze strany Nejvyššího soudu právní odpovědnost související s jeho povinností sjednocovatele právních posouzení.

Tuto úlohu musí plnit Nejvyšší soud jednak v souvislosti s právem stěžovatele na právní ochranu a také s povinností státu zajistit minoritním akcionářům náležitou právní ochranu a to především práva vlastnit majetek dle Listiny práv a svobod.

Podrobný rozbor Ústavního soudu a dané usnesení Nejvyššího soudu, kterého se nález Ústavního soudu týká si můžete stáhnout

ZDE