Příběh o lidské vychytralosti a lži, která nemá krátké nohy

Pravda o dění ve vodě je hodně o manipulacích se zastupiteli, slibech dotací z EU, slibech inflačního růstu cen vodného a stočného, pokud dojde k privatizaci prodeje vody koncernu a o slibech politikům, budete sedět v orgánech vodáren a brát své „brebendy“.

Vodárny se v ČR privatizovaly především před vstupem do EU dne 1.května 2004. Nejprve formou prodeje akcií z majetku měst a obcí za symbolické ceny, kdy například většina druhé největší vodárny v ČR, společnost Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s., byla prodána z majetku měst a obcí v letech 1998-1999 za ceny kolem 200-400 Kč. Reálná hodnota akcií SmVaku odvozená od hodnoty nastřádaných kapitálových fondů, v nerozděleném zisku a v majetku společnosti byla v tu dobu kolem 3000 Kč/akcii.

Což dokazuje prodej stejných akcií, které realizovala v roce 2005-2006 skupina PENTA se ziskem kolem 4 miliard korun!

Podobně byly z majetku měst a obcí prodány akcie např. původně Jihočeských vodovodů a kanalizací, a.s.  a JVS, a.s. (dnes ČEVAK vlastněný rakouským koncernem Energie AG, předtím Anglian water a Veolia a předtím města a obce) a další vodárny.

Koncerny do roku 1999 kupovaly celé vodárny, tzn. prodej vody, právo inkasovat zisk, ale také trubky v zemi a tím povinnost je udržovat a spravovat. Jejich prioritou, ale není investovat vydělané peníze do rozvoje infrastruktury, jak to je u veřejnoprávních vlastníků. Jejich prioritou je vyplácet dividendy a ty posílat svým zahraničním vlastníkům.

Koncerny v roce 2000 přišly s fundovanějším způsobem. Cílem bylo privatizovat pouze zisky z vody. Celý tzv. provozní model, je postaven na oddělení neoddělitelného – vodárenské infrastruktury od prodeje vody.  Koncerny připravily sofistikovaný postup a začaly privatizovat pouze ziskovou část okresní vodárny – tu část, co prodává vodu a vydělává. Sítě nechaly v okresní vodárně, na které, jako na vlastníkovi zůstala povinnost financovat obnovu infrastruktury.

V letech 2000 – 2006 bylo obvyklé, že koncerny nejprve vodárny skrytě a protiprávně ovládly. Poté nainstalovaly své lidi do orgánů vodárny a vyhodily z nich zástupce obcí, kteří vyvedení zisků z vodárny bránili. Následně připravily smlouvy o provozování na dobu 20-30 let mezi okresní vodárnou a svým koncernem. Poté si některé koncerny koupily chybějící hlasy malých měst a obcí, kterým slíbily přednostní investování do sítí. No a pak již „jen“ proběhla formální valná hromada, která všemu dala punc legálnosti a odsouhlasila uzavření smluv. Okresní vodárna pak předala správu vodárenského monopolu koncernu a tím i právo inkasovat zisky z vody.        

Po 10 letech se ukazuje, že tento punc není pravdivý.  

Na zastupitele byly použity všechny známé techniky manipulace, které je přivedly k rozhodnutí hlasovat PRO uzavření smluv s koncerny! Sliby, nátlak, vytváření dojmu nedostatku, jedinečnosti, neopakovatelnosti a především neodolatelnosti nabídky, která se nebude opakovat (a nikdy nebude  dodržena). Hlasovat PROTI takovéto nabídce, se vlastně nikdo neodvážil a pokud ano, byl okamžitě napadán, že ohrožuje dotace, sociální smír, cenu vody v budoucnosti, že je komunista a podobně.

Soudy již prozkoumaly důkazy a přes zdržovací taktiku Hadů na radnicích, dochází k vydání rozsudků, které protiprávnost celého systému potvrzují a stejně tak manipulace se zastupiteli.

Koncerny poté díky těmto smlouvám zcela ovládly peněžní toky z vody a díky tomu přerozdělují veškeré peníze z „vody“ (nemalou část na svůj účet, přitom nefinancují investice). Svůj zisky mají jistý (vždyť na něj mají ze zákona právo, protože oni přece podnikají, což je činnost za účelem tvorby zisku!) a pokud města chtějí vyšší nájem za infrastrukturu, tak souhlasí, protože ho okamžitě promítnou do ceny vodného a stočného spotřebitelům.

Z okresních vodáren se tímto procesem stávají v podstatě formální slupky, ve kterých sedí 10-15 spokojených „politiků“, kteří pro koncern dohlíží na to, aby systém fungoval co nejdéle a pokud možno, aby se o něm nemluvilo.

Jak funguje okresní vodárna v tzv. provozním modelu?

Často je způsob fungování velmi podobný tomuto. Veškerý nemovitý majetek (současně i movitý) okresní vodárny je spravován soukromou společností z koncernu, která provádí dokonce i inventarizaci najatého majetku, jeho účtování, vedení celkového účetnictví okresní vodárny. Inventarizace se provádí na základě příkazu generálního ředitele společnosti z koncernu. Inventární soupisy jsou podepsány pouze zaměstnanci společnosti z koncernu. Zástupce okresní vodárny schvaluje pouze závěry inventarizační komise.

Pokud chtějí akcionáři okresní vodárny ekonomické informace, připravují jejich podobu a obsah lidé z koncernu.       

Správu veškerého majetku okresní vodárny provádí formálně 7-10 členů představenstva a 6-8 členů dozorčí rady a 1-10 zaměstnanců, (z toho jsou 1-2 asistentky na mateřské dovolené a společnost má 1-2 zaměstnance, např. Vak Zlín).

Financování okresní vodárny je zajištěno čerpáním nájemného odvozeného z hodnoty historických odpisů (což logicky nestačí ani na prostou reprodukci majetku), čerpáním významných bankovních úvěrů, čerpání dotací od měst a inkasem budoucích tržeb (nájemné), v předstihu. Použití těchto prostředků vesměs nemá vliv na nárůst nájemného z důvodu neovlivnění základny pro jejich výpočet.    

Okresní vodárna je v podstatě formálním subjektem, který sice má své orgány, ale veškerá a zejména ekonomická agenda i vedení účetnictví je zajišťována společností, které okresní vodárna pronajala svůj movitý i nemovitý majetek. Dva, původně zcela samostatné a nezávislé subjekty, jsou spojeny v jeden, kdy ekonomická struktura vlastníka majetku, tj. pronajímatele, tj. okresní vodárny, je zcela určována soukromou společností v rukách nadnárodního  koncernu.          

Tímto způsobem je vytvořen prostor pro faktické ovládání okresní vodárny, jejím v podstatě jediným odběratelem (společnost zahraničního koncernu). Rozhodnutí uzavřít smlouvy s koncernem, fatalním způsobem ovlivňuje budoucí existenci okresní vodárny a to v negativním smyslu nastolením nejhorších podmínek v porovnání s obdobnými subjekty (ztráta nároku na dotace, fixace nájemného na odpisy z historických cen, neomezení růstu cen vodného a stočného).

Tento stav podle stupně negativního vývoje ekonomických a finančních ukazatelů může představovat do budoucna i hrozící insolvenci okresní vodárny. Rozhodujícím věřitelem přitom bude právě soukromá společnost vlastněná zahraničním koncernem! GENIÁLNÍ!

Tyto ekonomicky nesmyslné podmínky „pronájmu“ byly důvodem, proč EU odmítla poskytnout okresním vodárnám dotace. Nevýhodné smlouvy s koncerny na 30 let, uzavřené bez výběrových řízení.

Zde je příležitost se ZDARMA seznámit s konkrétní ANALÝZOU stavu vodárny v hodnotě 540 tis.Kč, která byla touto formou "privatizována" 

Tento článek je ukázka z připravované knihy. Níže můžete potvrdit svůj předběžný zájem.

"Hadi v oblecích a Hadi na radnicích prodávají vodu"