Jde o to, zda voda zůstane naše nebo půjde o kšeft vyvolených. Všichni známe pohádku „Jak Trautenberk prodával vodu?“.
„Pán“ vymyslel, jak na úkor lidí zbohatne na vodě. Bylo to tak absurdní, že jeho sloužící Kuba, Anče i hajný, odmítli jeho příkazy plnit a celé mu to zatrhli. Byli jsme děti, ale chápali jsme, že jde o lumpárnu.
Jak to vlastně funguje dnes?
Otočíme kohoutkem a voda teče. Pustíme pračku, myčku, zalijeme, umyjeme se. Stejně tak je normální, že špinavá voda odteče a někde se vyčistí. Jen hodně matně tušíme, jak to celé funguje.
Přijde složenka za vodu a zaplatíme. Jak automaticky voda teče, tak za ni automaticky platíme. Co přesně, komu, co to je to vodné a stočné, kolik z toho je zisk? Nevíme, ale platíme.
Vždyť je to přece normální.
Dělali to tak naši rodiče a děláme to my.
Nepřemýšlíme. Zajímavé. Vodě, ani platbám za ni, nevěnujeme pozornost!
Jste si jisti, že toho někdo nezneužívá?
Realitou je, že Traunteberkové to zkusili znovu. Využili, že kolem vody funguje vše automaticky, lidé neví a platí bez přemýšlení. Jsou rafinovaní. Nejprve si koupili Kubu, Anče i hajného (politiky a vodaře) a přes ně si udělali z vody kšeft. My se nedíváme a tak vlastně nevidíme, že jde o lumpárnu.
O to více platíme.
Je čas se rozhlédnout, věci vidět a systém Traunteberglia zatrhnou. Českou vodu si umíme prodávat sami a zahraniční překupníky k tomu nepotřebujeme.
Ty vás, kteří jste dočetli až sem možná bude zajímat více >>
