Bojí se policie a státní zástupci na Slovensku a v ČR?

Bojí se policie bojí vyšetřovat tunely státního a veřejného majetku? Má smysl hlásit rozsáhlou hospodářskou trestnou činnost? Má smysl se obracet na policii?

Voda, vodárny, škody a trestná činnost 

Voda a vodárenství je odvětví, které se týká celé České republiky, každého odvětví a každého občana. Vzhledem k tomu, že vodárny a obchod s vodou byl v roce 1993 z rukou státu předán do rukou měst a obcí, tak se týká také politiků a zastupitelů.

V uplynulých 20 letech přitom proběhly neuvěřitelné a ekonomicky nevysvětlitelné a neobhájitelné transakce, které znamenaly ztrátu vlivu státu, obcí a obecních vodáren na obchod s vodou, na peněžní toky v tomto přirozeném monopolu. Škody způsobené obcím a okresním vodárnám se pohybují v řádu desítek miliard korun a každý rok rostou a je platí občané a města a obce z veřejných rozpočtů. 

Česká Gorila aneb co se dělo a děje?

Jsem si jistý, že nikdo ze zastupitelů by nikdy nenakládal s vlastním majetkem tak, jak se tomu dělo v řadě regionů s majetkem měst a obcí a okresních vodáren. Nelze akceptovat, že vedení radnic a vodáren nevěděli, o co jde. Většina z nich je vysokoškolsky vzdělaná, velká města mají právní odbory i možnost konzultovat věci mezi sebou a vedení měst mělo vlastní vodárenské odborníky, které předalo často zdarma koncernům.

Dnes jsou města a obce na koncernech zcela závislé ve více než polovině České republiky a stát je v otázkách vody v mnoha směrech vůči prioritám koncernů v podstatě bezmocný.

To, co ve vodárnách proběhlo se navíc dělo s plným vědomím státu a vlád. Ukazuje to na neskutečnou hloubku daného problému a fakt, že demokracie, správa státu a systém samospráv se dostává v České republice do pozice, kdy v řadě regionů přebírají vládu nad řízením města místní oligarchové.

Zoufalé je, že se ukazuje také to, že politické strany, resp. část jejich vedení,našly novou prioritu. Přes privatizaci státního majetku zajistit svým sponzorům exkluzivní postavení při ovládnutí státního a veřejného majetku a to bez ohledu na dopady na stát, města a občany. Peníze od lidí se přesměrují tak, že část z nich končí v odvětví a část na účtech finančních skupin nebo koncernů.

Řada ochotných privatizátorů zisku okresních vodáren záhadně našla sponzora na volební kampaň. Jsou tací, co to dotáhli do poslanecké sněmovny, někteří dokonce do Euro parlamentu nabo do pozic ředitelů či předsedů různých vodárenských sdružení, které koncerny kontrolují. Slovenská kauza Gorila ukázala, jak to funguje s financováním politických stran a díky tomu, co se dělo a děje za vlády pravice či levice, není jiné vysvětlení než to, že stejný systém funguje i u nás.

Prodeje vodáren za promile skutečné hodnoty

Příkladem neskutečných "obchodů" je např. prodej 34% podílu Pražských vodovodů a kanalizací, a.s. a přitom pokoutné vložení prodloužení provozní smlouvy s koncernem, o kterém zastupitelé Hlavního města Prahy neměli ani tušení, když o prodeji akcií rozhodovali a 90 stránek materiálů k prodeji akcií dostali večer, den před hlasováním. 

Další zcela průkaznou pokoutnou věcí je prodej akcií Severomoravských vodovodů a kanalizací z majetku měst a obcí, které kolem roku 1999 přišly o 98% podíl v SmVaKu. Obce, prodávaly akcie vodárny v hodnotě 3.500 - 4.000 Kč i za 100-400 Kč a nikdo to neřešil ani nešetřil.

Vazalské smlouvy          

V řadě regionů byly později uzavřeny pokoutným způsobem smlouvy, které mezi lidi a vodu instalovaly na desetiletí soukromé penězovody. Již za rok po jejich uzavření, bylo všem jasné a průkazné, že byly uzavřeny na základě lží, manipulací a nedodržených slibů - dotací, inflačního růstu cen vody nebo investování na místo obcí ze strany strategického investora, který vstoupí do vodárny a podobně.

Zde je příkladem např. VHS Olomouc, a.s. Vodárny Kladno-Mělník, a.s. nebo Vodovody a kanalizace Zlín, a.s.. V těchto a dalších vodárnách byl politiky a vedením vodáren instalován systém, kdy peněžní toky z vody ovládl zahraničí koncern, zisky z vodného a stočného tečou do zahraničí a obnovu vodárenské infrastruktury financují dál okresní vodárny nebo města a obce.

Ve Slovenské kauze Gorila se hovořilo mimo jiné o tom, že na Slovensku probíhá "privatizace" zisků z vody koncernu přes financování vlastně všech velkých politických stran finanční skupinou. Způsob, jak k tomu docházelo, je popsán v knize Gorila a doporučuji ji všem lidem, kteří chtějí znát pravdu, protože jsem přesvědčen, že obdobný proces probíhal a probíhá také v České republice.

Voda, police, státní zástupci má zkušenost

Za posledních 15 let jsem v České republice zažil dva případy, kdy mi policista řekl, co si o dění ve vodárnách a na radnicích myslí:

Policista mi řekl: "Pane Novotný, máte pravdu, ale já s tím nic nezmůžu, je na tom deka." Předtím přirovnal provozní model ve vodárně k sadu, ve kterém někdo zprivatizuje jablka a žebřík, z kterého se jablka sklízí. Vyjádření státního zástupce, který vše zametl pod stůl, mne v tu dobu opravdu překvapilo. To jsem ještě netušil, že to minimálně někdy při vyšetřování závažných kauz funguje tak, jak popisuje video výše. Pochopil jsem to nedávno, když se na veřejnost dostala kauza propojení politiků- policie a místních oligarchů na Moravě, kde se poukázalo organizované zametání kauz, které se týkají "vyvolených".

Druhý policista mi v jiné vodárenské kauze řekl: "Největší hospodářské trestná činnost se děje na úrovni měst a obcí, protože tam na rozdíl od ministerstev v podstatě neexistuje drobnohled médií a kolektivní vina zastupitelstva je nepostižitelná. Překvapuje mne, že vás překvapuje, co se ve vodárnách děje."

Oba vodu chtěli šetřit, oba narazili a oba u policie nakonec skončili.

Co z toho plyne?

Že je třeba, aby lidé věděli, co se děje. Je také třeba si přiznat, že nám v České republice mnohé nefunguje tak, jak má. Politici - soudy a policie. A je třeba trvat na nápravě. Jinak se u nás díky absenci zdravého rozumu k moc dostanou noví Hitlerové a strany jako na Slovensku. Lidé totiž ztrácí víru, že je koho volit a současně pochopili, že ti, co u moci jsou, pro ně nepracují.  

15 let čekám na pravomocné rozsudky v kauze vytunelované vodárny a to, že Ministerstvo spravedlnosti zaplatí směšnou částku kolem sta tisíc za nefungování a průtahy soudů nic neznamená, když vše pokračuje stejnou "rychlostí" dál. Každý rok přitom vznikají škody cca 80 mil. Kč.

Státního zástupce jsem pozval do soudních sporů hned na jejich počátku, aby bylo jasné, že mi jde o dosažení nápravy a ne o to se s někým domlouvat na stažení žalob. Vstoupil do nich za stát jako vedlejší účastník řízení, vyjadřuje se v kauzách obdobně jako já, ale žádné šetření sám nespustil.

Díky tomu je obdobně jako na Slovensku řada věcí promlčena a peníze tečou dál do zahraničí.

V rámci projektu PRAVDA O VODĚ se pomalu blížím k cíli v justici, ale státní zástupce, který je sporů účasten, stále nedělá nic. Možná má jiný názor nebo má strach.