Na bídu v Ukrajině škaredě doplatíme. V e skutečnosti všechno začalo nepodpisem EU smlouvy. Sankce vyvolává hlavně EU, Putin je povinen se bránit. Takže díky EU k nám přijdou tisíce ukrajinských imigrantů, kteří nezůstanou na Slovensku.

(Ukrajinská krize: scénář Erdman)

Ukrajino, otoč se, k EU vchod ať stojí, zády k Ivanovi!

K EU zády, ke mně vchodem!

K EU vchodem, k Ivanovi zády!

Ke mně! ... Ke mně! ... Ke mně! ... Ke mně! ...

Takže: Já neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde (navíc jsem už psal před tím, že bude lepší dát Putinovi, co chce)

a kdyz bude chtit vic tak vic a je to.

Vaše blogy o Ukrajině čtu od začátku a líbí se mi vaše upřímnost i přehled o tomto dění.  Jeden z mála

volby se blíží

A já vím koho volit - mam radost :)

Začalo to vměšováním Západu do událostí v Kyjevě. Dále to už jede svojí cestou. Viníkem krize je jednoznačně Západ a USA. Je třeba si uvědomit, že Kyjev není celá Ukrajina. Státníci z EU a USA se pravidelně scházeli v Kyjevě a média tomu fandila. Kdyby začali jezdit ruští představitelé do Doněcka, taky by všichni jásali? To asi těžko. Médiím stačí že je blízko ruská hranice a hned jsou Rusové obviňováni z vměšování. Trochu divné, ne? Čas ukáže, ale Západ to nedomyslel do konce.

Mám takové tušení, že Putin už dlouho hraje první housle, těžce nesl rozpad SSSR a před sedmi léty přišel s vizi velkého Ruska a velkém ducha ruského člověka. V Rusku zrušil svobodná media a oponenty pozavíral a teď si dělá, co on chce a na nějaká světem uznávaná práva a pravidla kašle. Takže ne západ, ale skřet Putin je příčinou.

Asi tak.

Ukrajina je dost podceňovaná záležitost v naší zemi. Alespoň, že to někdo řeší.

Rozhodující otázkou mezinárodních vztahů je problém moci. Shromažďování moci je základním cílem aktérů mezinárodních vztahů a celkové rozložení moci. Jakákoli další otázka MV je odvozena od mocenských otázek.

Mezi aktéry MV neustále vládne nepřátelství či rivalita. Trvalá spolupráce, ani trvalý mír nejsou možné. Válka je trvalým prvkem MV. V základních otázkách proto nedochází v oblasti MV k žádnému pokroku.

Nejvýznamnějšími aktéry MV jsou státy. Ostatní aktéři (mezinárodní organizace, nadnárodní korporace apod.) jsou buď nástroji států, nebo jsou bezvýznamné z hlediska hlavních otázek MV. Státy definují své cíle jako mocenské, v podobě tzv. národních či státních zájmů.

To už neplatí, tedy Bismarkova zásada, že moc předchází právu.

V Bosně bylo možné zabránit válce. Bojovalo se o dvě podoby země, rozdělenou nebo jednotnou pod vedení Muslimů. Tlak na jednotnou Bosnu způsobil krvavou válku, která nakonec skončila druhou variantou, t.j. rozdělenou zemí, navíc ale ekonomicky zdevastovanou. Obávám se již od začátku ukrajinské krize, že podobný scénář se naplní.