Ještě štěstí, že máme pana Jiřího Paroubka. Bylo by pro tento národ velkou pohromou o něj přijít. Co jiného by prodávalo noviny, o kom jiném by se psalo na blozích a na koho by se nadávalo a vše svádělo…?
Snad jediné, z čeho Jiřího Paroubka jeho političtí soupeři a odpůrci dosud neobvinili, je vznik druhé světové války, napadá mě, když všude čtu všelijaké hanopisy na jeho adresu. Opravdu si připadám, jak v Orwellovo románu „1984“, kdy všichni vzorově nenávidí, nadávají a plivají na Goldsteina jako na ztělesnění všeho zlého. Stejným „Goldsteinem“ pro masu ovcí je i Jiří Paroubek. Házení vejci bylo všechno, jenom ne kulturní (ale k tomu nemá smysl se vracet) ale nejvíc to připomínalo pasáž právě z této knihy…
Opravdu smutným faktem je, že i přes jeho odchod z vrcholné politiky na něm média a většina veřejnosti nenechá nit suchou… Nemůžeme předpokládat, že by si média tak rychle po volbách našla nového obětního beránka, ale proč je stejně zfanatizována i široká veřejnost? Všichni tráví hodiny čtením článků o Paroubkovi, ale nikdo už se nezajímá, že nová politická garnitura pomalu rozvrací společnost a počíná vytvořit něco, co zakrývá abstraktní pojem: rozpočtová odpovědnost… Buďme všechno – jenom ne pravověrní. Šťourání, dotěrné otázky, pozorování a hlavně zdravé (nadstranické) uvažování nám může dát obraz o tom, co se nyní děje a jaké to bude mít dopady na naší společnost. Neustálé bojůvky proti modlám (nebo totemům nenávisti) jen zastírají možnost vidět věci střízlivě bez zbytečné euforie, nebo fanatismu.
Na jedno by se nemělo zapomínat… Vyhráno ještě není. Celkem se ještě nic nestalo a k vyrovnanému rozpočtu máme daleko asi jako vekslák k poctivé práci…
