Národní památník na Vítkově – Opět v rukou systému...

Určitě jste se již na Vítkov vydali, nebo se k tomu chystáte, s největší pravděpodobností znovuotevření a proběhlá rekonstrukce Národního památníku na Vítkově neušla vaší pozornosti. Mé také ne. Navštívil jsem tento památník s určitými očekáváními. Obával jsem se tendenčních kroků a změn a mé obavy se také naplnily…

Vítkov - Ústřední sál

Bod první – Kde je Gottwald?

Jak známo, tak hroby (nebo ostatky) komunistické smetánky byly již po roce 1989 převezeny na Olšanské hřbitovy. Poté se dlouhá léta váhalo co s Vítkovem. Nikomu se do toho tak říkajíc nechtělo. Po dlouhých letech je Vítkov takzvaně revitalizován. Mnohé se odvezlo a jiné nové věci je nahradili. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního. Je to přirozené. Co je ovšem otázkou do pranice je, jestli se svou historií (ať už je jakákoliv) nakládáme s patřičným odstupem a úctou. Už v padesátých letech napsal George Orwell do svého románu 1984 moudrou větu: „Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ De facto předstihl svou dobu. Komunisté v dřívější době opravdu ovládali přítomnost i minulost. Masaryk byl tabu a spousta jiných věcí byla překrucována, nebo vynechávána. To samé se děje bohužel i nyní, akorát v jiné polarizaci.  Nyní ovládáme (my přímo sice ne) přítomnost a máme tu sílu a moc ovlivňovat i náhled na historii. Vše se přibarvuje do tmavých, nebo do světlých odstínů.

Neobhajuji komunismus a ani se nevracím k sentimentu (to k mému věku ani nepřísluší) ale jedno mě zaráží. Proč bylo původní mauzoleum Klementa Gottwalda odstraněno a zbylo z něj jen torzo v podobě technického zázemí v suterénu? Chceme tímto krokem napravovat historii, nebo jí mazat? Komu tyto změny prospějí? Nebylo by nejvhodnějším varováním pro budoucí generace ponechání původního mauzolea v onom stavu? Co jiného nám může lépe demonstrovat zrůdnost tehdejší doby a zrůdnost v myšlení lidí, kteří poklonkovali člověku (ještě tímto bizarním způsobem) který byl očividným ztělesněním zla? Nehledě na to, že tento objekt (který už bohužel není součástí expozice) byl celosvětovým unikátem, protože byl pouze jedním ze tří novodobých mauzoleí na světě (Moskva, Sofie, Praha). Ano, je to kuriózní a velmi diskutabilní záležitost. Diskutabilní je to slovo. Nemělo se o této věci předem diskutovat? Neslyšel jsem v médiích, před tímto neuváženým krokem, padnout slovo k mauzoleu. Opět pálíme mosty a zavíráme oči před historií, ze které bychom se měli spíše poučit, než se jí snažit tutlat a ničit její odkazy. Není podstatné, jestli je z hlediska současných lidí mauzoleum třeba, měli bychom myslet ještě dál. Co naše děti? Co děti našich dětí? Mají právo vědět, co se tu dělo… Co chci říct je to, že tímto krokem jsme se vrátili před rok 1989 a výrazným způsobem jsme (nebo lidé za to zodpovědní) poškodili historický objekt, který nám dával pozoruhodný náhled na minulost. Nehledě na to, že takováto „atrakce“ by přilákala mnoho návštěvníků, kteří by rádi viděli něco, co málokde mají…

Bod druhý – Kolik to stojí?

Nebudeme snad očekávat, že bychom směli do „svého“ Národního památníku zadarmo. Tak daleko opravdu nejsme. Nebo jsme až příliš daleko – to je ovšem otázka… Nevadilo by mi, že za vstup musím platit, ovšem 110 Kč za plné vstupné mi přijde přinejmenším přemrštěné vzhledem k tomu, že objekt je vyplněn expozicí velmi řídce a tak trochu chaotickým hurá způsobem. Nehledě na to, že takovýto objekt by neměl mít prioritu vydělávat peníze, ale prioritou by mělo být poznání a vzdělání národa, který by na určité mezníky neměl zapomínat.

Bod třetí – Národní památník s nevyjasněnou historií

Těžko si představit kontroverznější místo, kde by měl Národní památník stát, než právě na Vítkově. Všude kolem sebe cítíte a vidíte pozůstatky komunistické minulosti a najednou všechno kolem se tváří, jakože tady nikdy žádní komunisti nebyli… Chodíte kolem prázdných kolumbárií, které měli sloužit pro elitní straníky a celé to divadlo je hráno poněkud falešně. To je ovšem věc názoru a vkusu, ale mě osobně to přijde celé nevkusné a nechutné, když do prostor kde spočívali komunističtí předáci, nyní umístí takzvanou elitu národa. Je to přinejmenším zvrácené. Vítkov měl především zůstat zdviženým prstem pro Český národ a ne se stát přetransformovaným jarmarkem, který si každý nový establishment mění dle svojí potřeby. Celá expozice (v důsledku celkové stylizace budovy a její výzdoby) působí značně nesourodě a „falešně“. Nelze prostě umístit „národní klenoty“ někam, kde je zcela narušená aura. Možná proto se čekalo a váhalo, co s tímto objektem. Doufalo se, že celá tato aura vyvane. Nevyvanula a zřejmě nikdy nevyvane. Tento objekt už není a nemůže být (a vlastně ani nikdy nebyl) Národním památníkem.

Vítkov v bodech:

• postaven v letech: 1929 – 1932 podle projektu Jana Zázvorky pro uctění památky českých legionářů a odboje za 1. světové války

• rozšířen a doplněn v letech: 1946 – 1949 pro připomenutí odboje za 2. světové války

• po roce 1948 začíná sloužit tehdejší ideologii režimu

• v roce 1953 zde bylo zřízeno mauzoleum pro tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda

• v roce 1962 bylo rozhodnuto o zpopelnění ostatků Klementa Gottwalda v důsledku ne zcela správně provedené mumifikace a také s úpadkem kultu osobnosti v Sovětském svazu

• po roce 1989 byli všichni pohřbení odvezeni a nastalo dlouhé období hledání využití Vítkova

• v roce 2001 bylo rozhodnuto o rehabilitaci a rekonstrukci Vítkova a dostává se do správy Národního muzea

• na konci roku 2009 je památník s očekáváním opět otevřen pro veřejnost