Na jedné straně ti, kteří tvrdí, že všechno co smrdí komercí, je ze zásady špatné a na druhé straně jsou ti, kteří jdou komerci takzvaně naproti. Fámy a bludy? Kdo dneska ještě dokáže komerci, a s ní spjatým penězům, říci ne?
Předně je potřeba rozlišit alternativní lidi, kteří jsou buďto alternativní z přesvědčení, nebo z nouze. Ono ne každé hnutí, nebo osoby, které se považují za alternativní, je alternativním ze zásady. Většinou je pravda někde úplně jinde. Ono je těžké stát se komerčním a prodávaným šlágrem. Jednodušší (pro většinu neúspěšných) je tvrzení, že jsou na penězích nezávislí a tudíž alternativní. Ovšem jediné po čem tito lidé neustále pokukují je úspěch a sláva, která se málokdy obejde bez komerce.
K čemu je tedy marný boj s komercí?
Podle mého k ničemu. Proti komerci se nedá bojovat. Společnost, což je tvůrce toho, co je a co není komerční (tedy komerčně úspěšné a výdělečné) sama rozhoduje o tom, co bude komercí a co nikoliv. Ještě je nutno dodat, že ne vše, co je spjaté s komercí, je a priori špatné a nekvalitní (ač to tak většinou bohužel bývá). Tedy alternativním jsou produkty lidí, které nejsou primárně určené pro masu (tedy pro většinu). Tyto produkty se za to nestydí a ani se nesnaží tvářit jinak, než jaké jsou. To jsou alternativní věci. Jsou pro pár vyvolených, kteří si je zkrátka najdou. Jsou ovšem i situace, kdy se z okrajové záležitosti stane kult, což je ovšem málo vídaná matematická odchylka. Z toho vyplývá, že tyto alternativní věci nemají pražádné ambice se poměřovat s komerčně úspěšnými šlágry na trhu. Je to ze zásady nesmyslné, protože ti, kdo produkují něco, co lze nazvat alternativou, musejí být přeci od samotného prvopočátku přesvědčení, že nebudou pro mainstream žádnou konkurencí. Tedy jakýsi boj s komercí považuji za absurdní přetvářku, nebo pozérství, chcete-li.
Vkus a komerce?
Trochu to svádí ke generalizování a všeobecnému zobecňování, které je tak tendenční a dneska téměř všudypřítomné. Otázka zní: Můžeme si zachovat dobrý vkus a zároveň nebýt alternativní? Odpověď je složitá. Můžeme, ale…
Je velmi těžké hledat a orientovat se mezi nepřeberným množstvím spotřebního zboží a prokousat se k té takzvané kvalitě, nebo pro nás určené alternativě. K tomu potřebujeme jednoznačné požadavky a správné otázky. Např.: Chcete-li film, který bude kvalitní, ale zároveň nebude alternativní, tak vám může pomoci výběr osvědčeného režiséra, u kterého víte, že nebudete zklamáni, nebo že nedělá příliš velký kompromis mezi kvalitou a komercí.
Zaznívá tu slovo kompromis. Ano, pokud chcete být součástí konzumu, ale máte jednoznačné požadavky na vkusnost, tak vám nezbude mnoho jiného, než dojít ke kompromisu, který budete muset denně podstupovat, abyste se nepohybovali pouze na okraji. Ať už na okraji společnosti ve vaťáku u nádraží, nebo jen neseděli zavření doma u videa, nebo hifi věže a mohli také vyjít ven do kina, nebo na koncert Madony… Někde tady se pohybuje možná taková čtvrtina společnosti. Zbylé tři čtvrtiny jsou lidé, kteří v koloběhu komerce bez větších problémů žijí své životy. Alternativní lidé můžou ve společnosti zaujímat jen malá procenta.
Existuje tu ještě něco jako alternativa, nebo už všichni umřeli?
Já jsem přesvědčený, že existuje a bude vždy existovat. Proč? Protože člověk je tvor rozmanitý, přemýšlivý a nikdy nemůže všem chutnat, vonět a líbit se všechno stejně. Což je jednoznačná odpověď. Ať už by tu byla totalita, nebo by tu byla anarchie, tak by se vždycky našla skupinka lidí, kteří budou usilovat o opak. To je možná jakási degenerativní porucha, ale i tací jsou a budou…
Závěrem bych řekl, že zcela nekomerční věci a skupiny (např. hudební) už dneska prakticky neexistují, nebo si na to pouze hrají. Potřeba vydělávat a být úspěšným je velmi silná a lákavá. Rozhodně ale existují méně známé tituly, nebo méně známí umělci, kteří nedělají mnoho kompromisů, aby se zalíbili konzumu. Těch si vážím nejvíce.
